Křemenáč krvavý

Má raději slunné místo blízko dubů. Starší nohy raději vyhazujte, dřevnatí.

Latinsky: Leccinum aurantiacum syn. L. quercinum L. populinum

Jiný název: Křemenáč dubový

Jedlý ………………… Křemenáč krvavý je výborný jedlý druh houby, u starších plodnic nesbíráme třeně jsou příliš dřevnaté, vhodný jak na zavaření (především mladé plodnice), tak na smaženici, do směsí polévek, větší klobouky pokrájené na plátky lze obalovat jako řízky.

Doba výskytu: červenec až říjen

V některých oblastech roste hojně jinde jen roztroušeně, roste v lesích i mimo les pod duby a osikami. Česky též křemenáč dubový, praktičtí houbaři jej většinou neodlišují od křemenáče osikového.

Klobouk až 200 mm, nejprve polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý, oranžově červený, sytě červený nebo červenorezavý, povrch klobouku je jemně plstnatý, ve stáří často olysalý, za vlhka trochu lepkavý. Rourky dlouhé až 30 mm, stěny rourek bělavé, ve stáří nahnědle, šedavé na řezu tmavnoucí.

Póry jsou zbarvené hnědookrově až sytě hnědě, ve stáří vybledají na otlačených místech růžový potom tmavnou. Třeň až 200 mm, válcovitý, protáhlý, narezavělý, načervenalý, nahnědlý, pokrytý šupinkami ješ jsou od mládí červenorezavé, červené červenohnědé, v dospělosti červenočerné nebo hnědočerné. Poraněná místa na povrchu třeně mají načervenalý nebo narezavělý odstín, na spodní části se někdy objevují modrozelené skvrny.

Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu se mění do špinavě růžové,p otom tmavne. V bázi třeně dužnina netmavne, ale velice zvolna se mění do modra a přechází do zelena. Chuť je mírná vůně příjemná.

Možná záměna:

Za křemenáč osikový (Leccinum rúfům), který má ústí rourek bílé, šupinky na třeni také a poranění na třeni, například ožerky plžů se nezbarvují červeně ani červenorezavě.

Poznámka:

Křemenáče nikdy nebývají červivé, mají příliš tvrdou tuhou dužninu, sedí i název křemenáč – křemen hmyz nedovede svými kladélky prorazit dužnina a naklást vajíčka, naopak houby s měkkou dužninou například hřib žlutomasý, lidově babka a podobné druhy z jeho okruhu bývají napadeny nejčastěji a jsou nejvíce červivé. Na druhém místě v červivost by se umístily některé druhy holubinek s měkkou dužninou a klouzci, v teplých letních suchých dnech je i velká červivost u hřibů např. u hřibu dubového a smrkového. Často se setkáváme také s velmi červivými jedlými druhů ryzců, například u ryzce smrkového a pravého.

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: