Všechny tyto druhy mají jedno společné, patří mezi nelupenaté houby. Jejich nejhojnější růst je konec léta a přicházející podzim, takže by šly zařadit i mezi podzimní druhy. Tato skupina hub se liší i od běžných hub tvarem, připomínají spíše mořské korály, mořské houby, nebo rostliny.
Kotrče
Houbu na mytí připomíná zdálky kotrč kadeřavý – Sparassis crispa, nejhojněji rostoucí kotrč často houbaři vyhledávaný a sbíraný. Plodnice rostou u kořenů borovic, méně častěji i modřínů, od července do října, nejhojnější růst je pak koncem srpna a v září.
Plodnice jsou trsovité, složené z různě kadeřavě zprohýbaných větviček žlutavé až hnědavé barvy. Plodnice jsou mohutné a mohou vážit i několik kilogramů. Nález velkého kotrče je pro houbaře vydatný úlovek. Kotrč příjemně voní, dužnina je chutná a nejčastěji se z něj připravuje dršťková polévka. Jde ovšem i sušit, zavařovat do láku, přidat do smaženice a menší plodnice lze obalit jako řízek.
Nevýhodou je poměrně pracné čištění, uvnitř plodnice bývá jehličí, zemina, hmyz. Houbu je nejlepší pořádně osprchovat z hrubých nečistot, potom nakrájet na kousky a několikrát propláchnout vodou až se zbavíme všech nečistot. Za vynaloženou námahu budeme odměněni skvělým pokrmem z této velmi chutné houby.
Kotrč mohou sbírat i houbaři začátečníci, není mu podobná žádná jedovatá houba. Kotrč kadeřavý můžeme zaměnit za kotrč Němcův – Sparassis nemecii, který roste u pat smrků nebo jedlí, většinou ve vyšších polohách, větvičky nejsou kadeřavé jen mírně zvlněné a světleji zbarvené. Kotrč Němcův je vzácný, uveden v Červeném seznamu jako ohrožený druh, nesbíráme ho, ale chráníme.
Třetím kotrčem, který roste na našem území, je kotrč štěrbákový – Sparassis brevipes, podobný kotrči Němcovu. Roste vzácně pod buky a duby.
Kuřátka
Kuřátek se v ČR vyskytuje kolem 40 druhů, plodnice jsou keříčkovitě rozvětvené s vyvinutým masitým třeněm, větvičky jsou většinou křehké. Určování kuřátek je v terénu velmi těžké a 100 % určení jde jen pod mikroskopem od zkušeného mykologa. Jsou mezi nimi jak jedlé tak nejedlé i jedovaté druhy, proto sběr kuřátek nedoporučuji, v době jejich růstu většinou roste mnohem více kvalitnějších druhů hub.
Mezi nejznámější kuřátka patří kuřátka jarmuzová – Ramaria botrytis, starší název kuřátka květáková. Plodnice jsou nepravidelně kulovité, keříčkovitě členěná a bohatě rozvětvené, světle hnědé barvy na konci vínově červené, větvičky vyrůstají z bílého třeně, který je částečně ukrytý v zemi. Rostou od srpna do října v listnatých lesích. V minulém století ještě v 80. letech byly uvedeny na indexu tržních hub, v současné době jsou v Červeném seznamu jako ohrožený druh.
Kuřátka žlutá – Ramaria flava rostou nejčastěji v bučinách. Plodnice jsou bohatě rozvětvené, zbarvené sírově až citronově žlutě, třeň bývá bělavý až nažloutlý. Vyskytují se od července do října. Žlutých kuřátek je více, například kuřátka nažloutlá, nebo zlatá. Kuřátka žlutá jsou také uvedena v Červeném seznamu jako druh o kterém chybí informace.
K hojnějším a nejedlým druhům patří například kuřátka přímá – Ramaria stricta, rostoucí od července do listopadu na rozkládajícím se dřevě listnáčů, vzácně i jehličnanů. Plodnice jsou bohatě větvené, žlutookrové až hnědavé se žlutými až okrovými špičkami větviček. Jsou hořká a mají anýzovou vůni, samozřejmě nejedlá.
Na humózní půdě jak v listnáčích, tak jehličnanech rostou od července do října celkem hojně nejedlá kuřátka Invalova – Ramaria eumorpha. Plodnice jsou bohatě větvené, přímé, válcovité konce větviček špičaté, zbarvené okrově hnědě nebo žlutě okrově.
Kuřátečka
Kuřátečka jsou velmi podobná kuřátkům, bývají méně rozvětvená, spíš kyjovitá, třeň není tak výrazný, jak u kuřátek a samozřejmě se liší i mikroskopicky.
Nejčastěji se můžeme potkat s kuřátečkem hřebenitým – Clavulina coralloides rostoucím hojně od srpna do listopadu. Roste jak v listnáčích tak jehličnanech. Plodnice řídce až mnohonásobně větvené, bílé, našedlé s hřebenitými ostrými špičkami. Tento druh je jedlý.
Typicky kyjovité větvičky má kuřátko svraskalé – Clavulina rugosa. Plodnice jsou v mládí téměř nevětvené, později s krátkými válcovitými zaoblenými větvičkami, ty jsou bílé, ve stáří našedlé nebo o nafialovělé barvy. Roste v trávě v jehličnatých i listnatých lesích od srpna do listopadu. Je to jedlá houba.
Kuřince
K mykologickým lahůdkám patří kuřince – Ramariopsis. Plodnice jsou velmi malé, kolem 20-50 mm, pestře zbarvené, rozvětvené do krátkých větviček. Rostou většinou vzácně na zemi nebo tlejícím dřevě, většina z nich je uvedena v Červeném seznamu. Nádherný a kriticky ohrožený druh je kuřinec lilákový – Ramariopsis pulchella, jiný český název kuřinec hezký. Plodnice až 20 mm, fialové nebo lilákové barvy, řídce větvené. Výskyt od srpna do října.
Krásně vybarvený je i kuřinec šafránový – Ramariopsis crocea. Je uvedený v Červeném seznamu jako kriticky ohrožený druh. Plodnice jsou vysoké až 50 mm, zlatožluté až žlutooranžové, rozvětvené v tupé větvičky. Roste vzácně na zemi v trávě mimo les, nebo i v lesích od srpna do října.
Krásnorůžek
Při pohledu na tuto fotografii namítnete, že jste tuhle houbičku už viděli. Velmi podobný je mohutnější, hojně rostoucí krásnorůžek lepkavý – Calocera viscos. Mnoho houbařů je také považuje za některý druh kuřátek. Krásnorůžek roste hojně na tlejících kořenech a pařezech jehličnanů od června do listopadu, plodnice jsou vysoké až 80 mm, keříčkovitě rozvětvené, pomerančově žluté až žlutooranžové, velmi pružné, v mládí slizské.
Jedná se o nejedlý druh. Někteří houbaři ho sbírají a používají jako okrasu do zavařených hub v octovém láku. Plodnice se krásně ve sklenici vyjímá a lahodí oku. Po otevření sklenice se odstraní a nekonzumuje.
Text i foto: D. Marounek
Použité zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín Academia 2006, Červený seznam hub ČR – J. Holec, M. Beran – 2006
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.