REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Jarní houby – špičky, polničky, slzečníky – 7.díl

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Zůstaneme ještě chvíli na loukách. Po deštích, když se tráva krásně zazelená, se objeví více druhů hub. Z nich některé jsou jedlé, velmi chutné a sbírané od pradávna našimi předky.


Mezi tyto houby patří například špička obecná – Marasmius oreades, jedna z nejlepších polévkových hub. Zařazuje se i mezi tržní houby.

Vyrůstá hojně od jara do podzimu na trávnících v sadech zahradách, parcích a podél cest na travnatých okrajích lesů. Nejedná se o statnou houbu, okrově hnědé kloboučky mají průměr jen 40-50 mm, ale vyrůstá ve větších skupinách nebo čarodějných kruzích, které někdy měří až několik metrů a proto jich můžeme najednou nasbírat desítky plodnic.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Její lupeny jsou řídké, tlusté, bílé až krémové. Třeně jsou bílé, vysoké až 80 mm a hodně pružné, což je velmi dobrý poznávací znak, jak ji lze odlišit od jiných nejedlých nebo jedovatých druhů hub. Na třeni jde prakticky udělat uzel, což u jiného druhu nejde. Špička má ještě jednu úžasnou výhodu, plodnice za sucha nehynou pouze zaschnou a po deštích znovu „obživnou“ a pokračují v růstu.

Dužnina je chrupavčitá, příjemné houbové vůně a chuti, někdy voní slabě po hořkých mandlích. Ke kuchyňskému využití se sbírají jen kloboučky, třeně jsou příliš tuhé. Kloboučky je nejlepší stříhat nůžkami a ukládat do papírových sáčků. Ze špiček je výborná bramboračka, velmi chutné jsou pod maso a do směsí.

Špičku obecnou můžeme zaměnit s některými jedlými i jedovatými druhy hub, nejvíce podobná je jedlá penízovka dubová – Gymnopus dryophilus, lidově nazývaná lesní špička, ta však roste v opadu a humusu listnatých lesů, je rovněž jedlá, ale ne tak chutná jako špička obecná.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Nezkušený houbař by ji mohl zaměnit s některými drobnými druhy vláknic – Inocybe a závojenek – Entoloma, které rostou v trávě. Je třeba se naučit dobře znát její poznávací znaky a můžete ji s klidem sbírat. Mezi její nejdůležitější znak patří pružný nelámavý bílý třeň, řídké lupeny, příjemná vůně a chuť. Špička má i několik lidových názvů, meznička, travnička, tanečnice. Latinský duhový název oreades znamená polní víla. Slovensky se jmenuje tanečnica polná.

Do kuchyně se ze špiček hodí ještě k využití špička česneková – Marasmius scorodonius, která vyrůstá v červnu jak na otevřených travnatých místech, tak v lesích na rozkládajícím se dřevě listnáčů a jehličnanů, opadaném listí a jehličí. Doba růstu končí až v listopadu.

Klobouk je až 30 mm velký, polokulovitý až plochý, hnědý až okrově hnědý, lupeny má bílé, třeň lesklý, červenohnědý až oranžově hnědý. Dužnina má intenzivní česnekovou vůni a chuť.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Používá se spíše jako koření k dochucení jídel, pro přípravu samostatných pokrmů je příliš aromatická. Lze ji sušit a používat jako koření, vhodná je jako náhrada česneku. Sbírají se jen kloboučky, třeně jsou moc tuhé. U nás je tato houba málo sbíraná, zato ve Francii je důležitá tržní houba.

Další aromatická špička je špička cibulová – Marasmius alliaceus, typický průvodce bučin, kde roste na rozkládajícím dřevě buků, ale i listí vzácně i habrů. Klobouk je až 60 mm šedý, šedohnědý, za vlhka až černý, lupeny řídké, bělavé až našedlé, třeň je plstnatý, hnědočerný až černý, dužnina má výraznou česnekovou až česneko – cibulovou vůni. Opět se sbírají jen kloboučky a také se využívá spíše jako koření do pokrmů, kde může z části nahradit česnek. Vyrůstá od června do listopadu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Špiček roste v naší republice kolem 30 druhů, ale jen tyto 3 výše jmenované druhy jsou jedlé. Opět mezi nimi není žádný jedovatý druh, jsou pouze nejedlé.

 

Rod polnička

Další skupinu zajímavých houbiček mezi nimiž jsou i jedlé druhy, které nás budou zajímat je rod polnička – Agrocybe, rod obsahuje kolem 20 druhů, rostou saprotrofně v trávě nebo zbytcích dřeva, v zahradách, sadech, parcích, při okrajích cest na travnatých místech, na okrajích lesů atd. V květnu se objevuje ta nejznámější polnička ranná – Agrocybe praecox. Klobouk má až 80 mm velký, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, nažloutlý, okrově hnědý, na okraji se zbytky závoje. Lupeny jsou bělavé, pak olivově hnědé, třeň je bělavý a se závojem, chuť je slabě moučná a vůně nevýrazná. Jedná se o jedlý druh houby střední kvality všestranně použitelný do polévek, omáček a směsí. Záměna je možná s jedlou polničkou tuhou – Agrocybe dura, u které často políčkovitě rozpraskává klobouk.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V přírodě roste poměrně vzácně v teplých oblastech polnička topolová – Agrocybe cylidraeca. Ta roste na bázi topolů, vrb, javorů, jilmů a vzácně i olší. Hojná je v jižní Evropě, pochutnávali si na ní již staří Římané, kteří ji pěstovali na špalcích dřeva. Polnička topolová se v Itálii pěstuje i dnes a to ve velkopěstírnách odkud je psk dodávaná do obchodní sítě.

Polnička topolová má typické houbové aroma připomínající hřibovité houby. Sadba se dá koupit i u nás, můžete vyzkoušet její umělé pěstování, její obchodní název je polnička topolová – Agrocybe aegerita. Byli u ní zjištěny i léčivé účinky, například antioxidační aktivita.

Další polničky jsou nejedlé, jako třeba polnička plstnatá – Agrocybe pediades s moučnou vůní a chutí, vyrůstající na písčitých stanovištích. Pro nás jsou z kulinářského hlediska nezajímavé, pro mykology jsou naopak zajímavé velmi. Jde totiž o velmi obtížný rod na určování.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Rod slzečník

Naší pozornost můžou v trávě upoutat krásně žlutě zbarvené houbičky. Jedná se o nejedlý slzečník žloutkový – Bolbitus vitellinus, který rovněž vyrůstá v květnu a vyskytuje se až do září. Klobouk je až 50 mm velký, v mládí vejčitý, zvoncovitý, nakonec plochý s malým hrbolkem na středu, za vlhka slizský, žloutkově až citronově žlutý, vysychající do světle žluté barvy.

Roste v menších skupinkách nebo samostatně, hojně na rozkládajících zbytcích trav, slámě, na rozloženém dřevě kompostech, extramentech, na loukách a pastvinách, také při okrajích prosvětlených lesů.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Obrázek nahoře: slzečník žloutkový – Bolbitus vitellinus, obrázek dole: slzečník žloutkový starší vysychající plodnice do krémové barvy.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Z kulinářského hlediska je nejedlý, ale je to nádherně vybarvená houbička, která potěší oko. Velmi podobný je slzečník žluťoučký – Bolbitus titubans. Roste na podobných stanovištích, je menší, kolem 30 mm a klobouk je žlutoolivově zbarvený.

Z rodu slzečník – Bolbitus je posáno v Evropě kolem 10 druhů a některé jsou opravdu pestře zbarvené. V příštím díle se objeví první hřibovité houby!

 

Text a foto: Dalibor Marounek, Foto – špička česneková, slzečník žloutkový – Jiří Laštůvka

Zdroje: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín Libri 2006, Poznáváme houby – M. Smotlacha, Z. Kluzák, J. M. Erhartovi Svépomoc 1985

 

Další články k tématu:

Jarní houby – smržovité 1.díl

Jarní houby – šťavnatky, ucháče a jedovaté druhy – 2. díl

Jarní houby – májovky, podtrnky, sadovky, tmavobělky – 3. díl

Jarní houby – destice, kališníky a chřapáče – 4.díl

Jarní houby – Sírovec, choroše, opěnky, třepenitka – 5. díl

Jarní houby – štítovky, křehutky, hnojníky – 6.díl

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama


Nejnovější články

20 nejlepších receptů na džemy a marmelády

Džem má řidší konzistenci a většinou obsahuje celé kousky ovoce. Marmeláda je tužší a připravujeme ji z hodně vyzrálého ovoce, které buď prolisujeme strojkem na ovoce, nebo rozmixujeme a propasírujeme přes síto. Takže stručně: džem se vaří z celého nebo na kousky nakrájeného ovoce, základem marmelády je ovocný protlak (prolisované ovoce). Ale dost teorie! Přinášíme vám ty nejlepší recepty na džemy a marmelády z naší databáze. Tady jsou.

číst dále ...

Snídaňové kaše na každý den

Pět pracovních dní v týdnu, 5 inspirací pro milovníky kaší. Protože není nic lepšího než začít hektické ráno zdravou bombou, která vám dá energii do celého dne.

číst dále ...

Vinařské stezky a cyklostezky

Teplé letní počasí přímo vyzývá k pohybu a aktivně strávenému času. Za vínem, sportem a nádhernou přírodou se vydejte na jižní Moravu, kde najdete několik vinařský stezek a cyklostezek. Tato unikátní 1 200 km dlouhá síť značených cyklostezek protkává území všech jihomoravských vinařských podoblastí. Trasy jednotlivých okruhů jsou perfektně zpracovány do map s informacemi o jejich délce, výškovém profilu a stavu povrchu. Nenechte krásy Moravy dlouho čekat a vydejte se vstříc krásám přírody a vína.

číst dále ...

Kulaté 3D dorty – veselé i elegantní, každý si najde ten svůj

Pomalu ubíhající karanténu jsme si krátili pečením a vařením, a tak není divu, že už nás klasické dorty začaly trochu nudit. Pokud zrovna chystáte oslavu, inspirujte se našimi zábavnými 3D dorty. Všechny jsou kulaté, a přitom každý úplně jiný.

číst dále ...

Hranolky mají svůj den, co o nich víte?

13. červenec je celosvětově známý jako Mezinárodní den hranolek (Fête de la Frite). Tento zvláštní den vznikl v roce 1977, kdy se pan André Desboise a lovecká společnost Sulignat rozhodli uspořádat slavnostní den a pozvat obyvatele vesnice a majitele okolních panství. V tento den připravili 10 kg hranolků, následující rok se rozhodli pro velký úspěch akci opakovat a tak vznikl Fête de la Frite. Od roku 2015 oslavy provází tematické průvody, historické hry a soutěže o nejlepší hranolky. V Belgii se tento svátek slaví 14. července a ve zbytku světa připadá na 13. července. Ale celosvětově nejznámější hranolky jsou ty z McDonald´s.

číst dále ...

Tančící, Teddy i Zlatý: Mezinárodní den gumových medvídků je po roce opět tu

Léto je tu a s ním i prázdniny plné zábavy. Zpestřete si tyto dny a 15. července oslavte Mezinárodní den gumových medvídků, kteří se po generace těší oblibě po celém světě. Významný je tento rok především pro Haribo, největšího výrobce želatinových bonbonů, které letos slaví 100 let od svého založení. Znáte všechny medvídky, kteří patří do jeho rodiny?

číst dále ...

Ryba je perfektní surovina na léto. Víte, jak na ni?

Dříve lidi jedli vše, co vypěstovali nebo ulovili. Jednou z nejdůležitějších potravin byla právě ryba. Výzkumy potvrzují, že všichni, kteří je pravidelně konzumují, vykazují lepší zdravotní stav než ti, kteří se jim vyhýbají. Češi bohužel patří spíše do té druhé skupiny. Nesníme ani čtvrtinu evropského ročního průměru. Přitom kvalita našich ryb je opravdu vysoká. Své TOP postavení si u nás udržuje tradiční kapr. O sladkovodních rybách prozradil Akademii kvality mnoho zajímavostí Ing. Martin Urbánek, Ph.D., zástupce ředitele Rybářského sdružení České republiky.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy