… patří mezi nejkvalitnější a nejvíce vyhledávané druhy hub …
Latinsky:
Boletus edulis
Jedlý ……. Mezi praktickými houbaři je považován za jeden z nejchutnějších druhů, za příznivých podmínek roste masově.
Doba výskytu: červenec až začátek prosince
Roste hojně v kyselých jehličnatých lesích, nejčastěji pod smrky, méně často pod borovicemi, ale vyskytuje se i v listnatých lesích, kde roste nejvíce pod buky, habry, duby a břízou.
Klobouk až 250 mm, masitý, v mládí polokulovitý, později sklenutý až poduškovitý, pokud je v mládí ukrytý pod jehličím, mechem nebo listím, bílý nebo bělavý, po vynoření na světlo světle hnědý, hnědookrový, šedohnědý nebo sytě hnědý. Pokožka klobouku v mládí jemně plstnatá, často lesklá, za vlhka slabě lepkavá, někdy je povrch klobouku vrásčitě hrbolkatý.
Rourky až 30 mm, v mládí bílé, později žluté až žlutoolivové, nakonec zelenoolivové. Póry zbarvené jako stěny rourek, po otlačení barvu nemění. Třeň masitý, v mládí soudkovitý, bílý nebo bělavý, později kyjovitý, v horní části s nahnědlým odstínem, povrch třeně je pokrytýsíťkou, která je v mládí čistě bílá, později tmavne.
Dužnina je bílá, na řezu barvu nemění, chuť je příjemná, nasládlá, hřibovitá, vůně příjemná houbová.
Možná záměna:
Nezkušení houbaři si jej občas spletou s hřibem žlučníkem –Tylopilus felleus, který má třeň světle hnědou s výraznou síťkou, póry a rourky jsou narůžovělé, chuť je hořká.
Záměna je možná i za jedlé hřiby, jako hřib borový, dubový a bronzový, všechny tyto druhy jsou rovněž jedlé a velmi chutné.
Kuchyňské využití:
V kuchyni všestranně použitelný. Při sušením vyniká jeho houbové aroma. Výborný do omáček, polévek i směsí. Mladé plodnice jsou vynikající v octovém nálevu. Klobouky větších plodnic nakrájené na plátky a obalené v trojobalu, pak opečené jsou výborné jako řízky.
Autor článu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
