Nejdlá houba rostoucí hojně převážně v bukových lesích mezi spadaným listím, vzácně i pod jehličnany.
Latinsky: Russula fellea
Nejedlá ……………….. Holubinka žlučová je nejedlá houba, v kuchyni zcela bez využití.
Doba výskytu: srpen až listopad
Roste hojně převážně v bukových lesích mezi spadaným listím, vzácně i pod jehličnany, jak na kyselých, tak zásaditých půdách.
Klobouk až 100 mm, v mládí mírně vyklenutý, později plochý, uprostřed mírně vmáčklý někdy s tupým hrbolem, v mládí pevný, masitý, později křehčí, v dospělosti na okraji krátce rýhovaný, plavě okrový, slámově žlutý, uprostřed často s oranžovým odstínem. Pokožka tenká, za sucha matná, za vlhka lepkavá, slizská, slupitelná do 1/3 klobouku.
Lupeny vysoké až 8 mm, středně husté, později prořídlé, tenké a křehké, úzce připojené ke třeni, bělavě smetanové, nakonec máslové až světle okrové, na ostří světlejší, u mladších plodnic slzící.
Třeň až 70 mm, válcovitý nebo mírně kyjovitý, v mládí tvrdý a plný, později houbovitě změklý, křehký, nakonec komůrkatý až dutý, hladký nebo jemně vrásčitý, v mládí bílý, brzy smetanově plavý nebo zbarvený jako klobouk. Dužnina bílá, v mládí tvrdší, později změklá a křehčí, zprvu bělavá, později žlutě naokrovělá s nahořkle palčivou chutí a vůní po ovocném kompotu, nebo po rozemnutých listech pelargonie.
Možná záměna:
Velmi podobná je holubinka hlínožlutá (R. ochroleuca), která roste hlavně v jehličnatých lesích, dorůstá větších rozměrů a nevoní po pelargoniich ani kompotu. Holubinka sluneční (R. solaris), ta dorůstá menších rozměrů a má bílý třeň.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
