Nejedlá houba, v kuchyni nemá žádné uplatnění.
Latinsky: Russula foetens
Nejedlá ………….. Holubinka smrdutá je nejedlý druh houby pro svůj zápach a palčivost.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste hojně v jehličnatých a smíšených lesích na prosvětlených a vlhčích místech.
Klobouk až 150 mm, v mládí kulovitý, polokulovitý, později plochý a mělce prohloubený, tlustě masitý, někdy nepravidelně zprohýbaný, na okraji ostrý, výrazně uzlinatý, hnědožlutý, měďově hnědý, světle okrový, často rezavě skvrnitý, na okraji světlejší pokožka klobouku, za vlhka slizská, mazlavá, za sucha matně lesklá, slupitelná do ½ klobouku.
Lupeny vysoké až 13 mm, v mládí husté, později prořídlé, tenké, křehké, úzce připojené, ke třeni až skoro volné, v mládí bělavé, později smetanové, na ostří často slzící, na místech po zaschlých kapičkách rezavě skvrnité. Třeň až 120 mm, tlustý, válcovitý, pod kloboukem ojíněný, v mládí tvrdý a plný, později houbovitě změklý a sklípkan nakonec dutý, bělavý, od báze okrově až rezavě skvrnitý. Dužnina tvrdá a masitá, později křehčí, rezavějící s nepříjemným zápachem po žluklém oleji a palčivou chutí.
Možná záměna:
Velmi mladé uzavřené plodnice se podobají mladým hřibům smrkovým, velmi podobná je také nejedlá holubinka zápašná (Russula subfoetens), klobouk je lepkavý na okraji a pokožka klobouku jemně radiálně žíhaná, slupitelná do 1/3 klobouku, dužnina žloutne. Nejedlá holubinka hořkomandlová (Russula laurocerasi), intenzivně voní po hořkých mandlích.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
