Jedlá houba výborné kvality, v kuchyni má všestranné použití.
Latinsky: Russula xerampelina
Jedlá ……………….. Holubinka révová je velmi chutný druh houby, kvalitou se dá přirovnat k nejchutnějším holubinkám, podobně jako holubinka mandlová, nazelenalá či namodralá. V kuchyni je tedy tato houba všestranně použitelná.
Doba výskytu: srpen až říjen
Roste hojně v jehličnatých lesích pod borovicemi a smrky na kyselých půdách. Klobouk až 90 mm, v mládí polokulovitý až vyklenutý s mírně podehnutým okrajem, později plochý, uprostřed vmáčklý, v mládí pevný, masitý, později křehčí, na okraji jemně a krátce rýhovaný, krvavě, karmínově nebo purpurově červený, na středu tmavší až načernalý, někdy vybledá až do okrové, či okrově hnědé barvy, pokožka za sucha matně lesklá, za vlhka lesklá, slupitelná do ½ klobouku.
Lupeny vysoké až 12 mm, v mládí husté, pružné, později řidší a křehké, přirostlé ke třeni, až volné, v mládí světle smetanové, později máslové až světle okrové s narůžovělým ostřím po poranění a ve stáří hnědnoucí.
Třeň až 70 mm, válcovitý až kyjovitý, v mládí ojíněný, později zřetelně vrásčitý, v mládí tvrdý, později houbovitě změklý, celý nebo částečně červený, narůžovělý, vzácně i bílý, ve stáří intenzivně okrově hnědnoucí. Dužnina v mládí tvrdá, později změklá, pod pokožkou klobouku načervenalá, jinde bílá, po poranění žloutnoucí, později hnědnoucí s mírnou chutí a nenápadnou vůní, u starších a zasychajících plodnic zřetelně slanečková.
Možná záměna:
Dobře poznatelný druh podle zbarvení klobouku a slanečkového pachu, slanečkový zápach má také holubinka slanečková (Russula graveolens), ta však roste pod listnáči.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek





















































































































































































