Jedlá holubinka horší kvality, hodí se spíše do směsí.
Latinsky: Russula adusta
Jedlá …………….. Holubinka osmahlá je jedlý druh holubinky horší kvality, nejlépe se hodí do směsí.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste místy hojně v jehličnatých a smíšených lesích pod borovicemi na kyselých, písčitých půdách.
Klobouk až 150 mm, v mládí sklenutý, později téměř rozprostřený, na středu mírně prohloubený, ve stáří až nálevkovitý, mírně zvlněný, za vlhka lepkavý až slizský, šedě až červenavě hnědý, později olivově hnědý až černohnědý. Lupeny vysoké až 15 mm, středně husté až prořídlé, křehké, v mládí bělavé, později smetanové až světle našedlé, při zasychání s hnědnoucím ostřím.
Třeň až 70 mm válcovitý, tvrdý, v horní části jemně ojíněný, na bázi často vrásčitý, bílý, po otlačení červenající, nakonec skvrnitě hnědnoucí. Dužnina tvrdá, masitá, bělavá, po poranění pomalu šednoucí až hnědnoucí, černá až po několika hodinách, se zemitě zatuchlým zápachem a mírnou chutí.
Možná záměna:
Holubinka černající (Russula nigricans), má řídké lupeny, po poranění dužnina nejprve červená, potom černá. Nejedlá holubinka hustolistá (Russula densifolia), má bělavě krémové nečernající lupeny, celá dužnina je palčivá, na řezu po chvíli červená a pokožka klobouku lze sloupnout do třetiny průměru klobouku.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.