Holubinka lepkavá

I když je jedlá, tato holubinka vůbec dobře nechutná, proto ji raději nesbíráme.

Latinsky: Russula viscida

Jedlá …………. Holubinka lepkavá je jedlá, ale moc dobře nechutná, raději ji nesbíráme i proto, že je v Červeném seznamu vedena jako ohrožený druh houby.

Doba výskytu: srpen až září

Roste nehojně až vzácně ve starších jehličnatých lesích na hlinitých a jílovitých půdách, v Červeném seznamu je uvedena jako téměř ohrožený druh.

Klobouk až 120 mm, tlustý a tvrdě masitý, v mládí vyklenutý až polokulovitý, později sklenutý, ve stáří až ploše rozložený a uprostřed mělce vtlačený, často nepravidelně až laločnatě zprohýbaný, tmavě purpurový, vínově až fialově hnědý, nachově až fialově červený, často na středu okrově skvrnitý. Pokožka za vlhka mazlavě lepkavá, zrosolovatělá, za sucha matně lesklá, lysá, slupitelná jen při okraji klobouku.

Lupeny vysoké až 10 mm, zpočátku husté, později prořídlé, úzce přirostlé ke třeni, bílé až bělavé, později světle smetanové, po otlačení rezavějící.

Třeň až 80 mm, většinou kyjovitý, v mládí tuhý, tvrdý, později houbovitě změklý, nejprve bělavý, později okrový až hnědookrový, od báze hnědnoucí. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku vínově červená, pevná, tvrdá, s ředkvovou vůní, v mládí a ve stáří s vůní medově ovocnou a palčivou chutí.

Možná záměna:

Typicky zbarvené plodnice mohou být zaměněny za jedlou holubinku černonachovou (R. atropurpurea) a starší plodnice s medovou vůní za jedlou holubinku medovonou (R. melliolens).

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: