Velmi palčivá, proto nejedlá holubinka rostoucí do srpna do října ve vlhkých borových lesích na kyselých písčitých půdách, ale i ve smíšených lesích s přítomností borovice.
Latinsky: Russula sardonia
Nejedlá ……………….. Holubinka jízlivá je nejedlá houba, má silně palčivou chuť, v kuchyni zcela bez využití.
Doba výskytu: srpen až říjen
Roste hojně ve vlhkých borových lesích na kyselých písčitých půdách ale i ve smíšených lesích s přítomností borovice.
Klobouk až 100 mm, v mládí polokulovitě vyklenutý, později ploše rozložený a uprostřed vmáčklý, někdy s malým hrbolem uprostřed, ve stáří krátce rýhovaný, velmi barevně variabilní tmavě fialový, vínově purpurový, tmavě černohnědý, purpurově červený, krémově nažloutlý, medově okrový, olivově nazelenalý. Pokožka klobouku za sucha matná, za vlhka lepkavá až trochu slizská, mírně lesklá, slupitelná jen při okraji klobouku.
Lupeny až 6 mm, velmi husté, křehké, ke třeni krátce připojené až sbíhavé, světle sírově až citronově žluté, pak citronově nažloutlé, na ostří často slzící.
Třeň až 80 mm, válcovitý nebo mírně kyjovitý nejprve tvrdý, plný, později houbovitý až komůrkatý, v mládí bílý, později místy fialově zbarvený, od báze rezavě žloutnoucí. Dužnina tvrdá, ve stáří změklá, bělavá, pod pokožkou klobouku zbarvená jako klobouk, po poranění a ve stáří žloutnoucí s nakysle ovocným pachem a velmi palčivou chutí.
Možná záměna:
Nejedlá holubinka Quéletova (R. queletii), roste pod smrky a holubinka angreštová (R. torulosa), ta má lupeny zpočátku bílé, později smetanové a voní po jablečném kompotu.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.