Jedlá houba rostoucí velmi hojně ve vlhčích borových a smrkových lesích převážně v mechu, vřesu, mezi borůvčím a brusinkami.
Latinsky: Russula paludosa
Jedlá ………… Holubinka jahodová je jedlý druh houby všestranně použitelný.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste velmi hojně ve vlhčích borových a smrkových lesích převážně v mechu, vřesu, mezi borůvčím a brusinkami. Je častá na bažinatých půdách a rašeliništích. Český název je též holubinka vláhomilná.
Klobouk až 150 mm, v mládí polokulovitý, později plochý a mělce vmáčklý, masitý, pružný, později křehčí, na okraji ztenčený, krátce rýhovaný, tmavě až světle krvavě nebo jahodově červený, často vybledlý do oranžové nebo smetanově nažloutlé barvy. Pokožka lysá, hladká, za sucha matná, lesklá, za vlhka slizská, lepkavá, slupitelná do 1/2 klobouku.
Lupeny až 10 mm, v mládí husté, později prořídlé, křehké, úzce až zaobleně připojené ke třeni, v mládí bělavě smetanové, nakonec světle okrové, na ostří někdy načervenalé.
Třeň až 100 mm, válcovitý až mírně kyjovitý, ojíněný, jemně žilkovaný, zpočátku pevný, plný, později houbovitě změklý až pórovitě dutý, bílý, zčásti narůžovělý nebo načervenalý, ve stáří na bázi našedlý. Dužnina v mládí pevná, později měkčí, bílá u starších plodnic, šednoucí s nenápadným slabě ovocným pachem a mírnou chutí.
Možná záměna:
Na podobných místech roste holubinka odbarvená (R. decolorans), ta má však třeň pouze bílý a ve stáří šednoucí dužninu. Podobná je i holubinka Velenovského (R. velenovskyi), vytváří menší plodnice a na klobouku uprostřed s hrbolkem. Oba druhy jsou též jedlé.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.