Nejedlá holubinka rostoucí od července do září v listnatých lesích, nejčastěji pod duby, habry, méně často pod jehličnany, pod borovicemi.
Latinsky: Russula laurocerasi
Nejedlá ………….. Holubinka hořkomandlová je nejedlý druh houby, v kuchyni nemá žádné uplatnění.
Doba výskytu: červenec až září
Roste nehojně v listnatých lesích, nejčastěji pod duby, habry, méně často pod jehličnany, pod borovicemi, jak na kyselých, tak vápenitých půdách.
Klobouk až 80 mm, v mládí polokulovitý, na okraji podvinutý, později plochý, uprostřed mělce vmáčklý, středně masitý, zrnitě až hrbolkatě brázditý, okrově žlutý nebo medově okrový, někdy s rezavě hnědavým odstínem, později hnědě nebo hněděrezavě skvrnitý. Pokožka tenká, pružná, za vlhka lepkavá, za sucha matně lesklá, slupitelná do 1/3 klobouku.
Lupeny vysoké až 8 mm, tenké, v mládí husté, později prořídlé, křehké, úzce připojené ke třeni, v mládí bělavé, pak světle smetanové, ve stáří rezavějící až hnědnoucí. Třeň až 90 mm, válcovitý, v mládí tvrdý a plný, později pod tlustší korovitou vrstvou houbovitě změklý sklípkan, podélně jemně rýhovaný, bělavý, odspodu rezavějící, hnědnoucí. Dužnina v mládí tvrdá, později změklá, bílá, ve spodní části třeně rezavějící s intenzivní vůní po hořkých mandlích a palčivou chutí.
Možná záměna:
Podle vůně dobře určitelný druh, po hořkých mandlích sice nevoní, ale jsou si velmi podobné makroskopicky. Možná je nejedlá holubinka smrdutá (R. foetens) a holubinka zápašná (R. subfoetens).
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek





















































































































































































