Jedlá holubinka bohužel nevalné kvality i chutě. Roste od srpna do listopadu v jehličnatých lesích na vlhčích místech a kyselých půdách, méně často v listnatých lesích.
Latinsky: Russula ochroleuca
Jedlá ………….. Holubinka hlínožlutá je jedlý druh houby nevalné kvality, i po tepelné úpravě nevalné chuti.
Doba výskytu: srpen až listopad
Roste hojně od srpna do listopadu v jehličnatých lesích na vlhčích místech a kyselých půdách, méně často v listnatých lesích, nejčastěji v bučinách.
Klobouk až 100 mm, v mládí vyklenutý, později plochý, uprostřed vmáčklý, často nepravidelně laločnatý, zprohýbaný, tuhý a tlustě masitý, později křehčí, ve stáří na okraji krátce rýhovaný, okrově, citronově až zlatavě žlutý. Pokožka za sucha lysá a hladká, za vlhka lepkavá a lesklá, slupitelná do 1/2 klobouku.
Lupeny vysoké až 10 mm, v mládí husté, později prořídlé, tenké a křehké, úzce přirostlé ke třeni, v mládí bílé až bělavé, pak smetanové, ve stáří našedle žlutavé, na ostří často slzící.
Třeň až 80 mm, válcovitý až mírně kyjovitý, v mládí tvrdý, masitý, později houbovitě změklý, podélně žilkovaný, nejprve bílý, později odspodu nažloutlý, ve stáří nasáknutý vodou, našedlý. Dužnina v mládí pevná, bílá, později změklá, bělavá, ve stáří hnědookrová, šednoucí, po nasáknutí vodou s nakyslou vůní a mírně palčivou vůní.
Možná záměna:
Podobná nejedlé holubince žlučové (R. fellea), která je hořce palčivá, má zřetelně ovocně pelargoniovou vůni. Žlutě zbarvená je i jedlá holubinka chromová (R. claroflava), která roste výhradně pod břízami.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek





















































































































































































