Holubinka fialovozelená

Jedlá holubinka vhodná k všestranému použití v kuchyni.

Latinsky: Russula ionochlora

Jedlá ………….. Holubinka fialovozelená je jedlý druh houby, všestranně použitelný v kuchyni.

Doba výskytu: červenec až září

Roste nehojně v prosluněných listnatých a smíšených lesích, pod buky, břízami a lípami na písčitých, kyselých půdách.

 

 

Popis:

Klobouk až 80 mm, zpočátku vyklenutý, později plochý, uprostřed vmáčklý, někdy nepravidelný až zprohýbaný, zpočátku pevný a tlustě masitý, později křehký, ve stáří s rýhovaným okrajem, napřed fialový až lilákový a na středu tmavší, později uprostřed nažloutlý, okrově nazelenalý nebo šedavě zelený s nafialovělým nebo růžově lilákovým okrajem. Pokožka klobouku za vlhka lesklá, za sucha matná, ojíněná až plstnatá, slupitelná až do ½ klobouku.

Lupeny vysoké až 7 mm, středně husté, později prořídlé, málo vidlené, prostoupené kratšími lupénky, na okraji klobouku tupé, nepatrně sbíhavé na třeň, bílé, později bělavé až světle smetanové, na ostří při okraji klobouku lilákově zbarvené, ve stáří mírně žloutnoucí.

 

 

Třeň až 70 mm, válcovitý, tlustý, pod kloboukem a směrem k bázi mírně rozšířený, na špici báze zúžený, v horní části ojíněný, zpočátku pevný a plný, později pod silnou korovou vrstvou houbovitý, jemně žilkovaný až vrásčitý, bílý, někdy s narůžovělým nebo lilákovým odstínem, ve stáří na bázi žlutohnědě skvrnitý. Dužnina bílá, po poranění růžově liláková, později slabě žloutnoucí, zvláště v bázi třeně, s nenápadným, slabě nakyslým pachem a mírnou chutí, jen v lupenech mladších plodnic někdy slabě palčivá.

 

Možná záměna:

Podobně zbarvené jsou například tyto jedlé druhy; holubinka sivá (R. grisea), holubinka namodralá (R. cyanoxantha), holubinka podmračná (R. parazurea), holubinka kachní (R. anatina).

 

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: