Jedlá holubinka střední kvality, v kuchyni dobře upotřebitelná.
Latinsky: Russula medullata syn. R. subcompacta
Jedlá ………….. Holubinka dužnatá je jedlá holubinka střední kvality, všestranně použitelná v kuchyni.
Doba výskytu: květen až říjen
Roste nehojně pod osikami a břízami, ale také pod duby a topoly, na těžších vlhkých půdách.
Klobouk až 120 mm, v mládí polokulovitý, na okraji dlouho podehnutý, někdy laločnatě zprohýbaný, později ploše rozložený a uprostřed vmáčklý, zpočátku tvrdý a tlustě masitý, na okraji dlouho hladký, ve stáří krátce rýhovaný, barevně opět velmi variabilní šedozelený, modrozelený, olivově našedlý, ocelově šedý, šedě namodralý, pokožka za vlhka mírně mazlavá, za sucha matná, sušitelná do ½ klobouku.
Lupeny vysoké až 10 mm, v mládí husté, později řidší, v mládí pevné, později křehké, na okraji klobouku tupé, připojené ke třeni, smetanové, nakonec světle okrové. Třeň až 80 mm, válcovitý, z počátku tvrdý a plný, později uvnitř houbovitý s nažloutle hnědnoucí korovou vrstvou, slabě ojíněný, podélně jemně vrásčitý, bělavý, na bázi rezavě skvrnitý.
Dužnina bílá, v mládí tuhá, masitá, později změklá se slabým ovocným pachem a mírnou chutí, u mladých plodnic někdy slabě palčivá.
Možná záměna:
Vzhledem k barevné variabilitě klobouku možno zaměnit za více druhů, například holubinka sivá (R. Grisea), má však někdy narůžovělý třeň, holubinka kachní (R. anatina), holubinka namodralá (R. Cyanoxantha), má špekové lupeny, holubinka azurová (R. parazurea).
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek





















































































































































































