Jedlá houba horší kvality, hodí se spíše do směsí spolu s dalšími houbami.
Latinsky: Russula atropurpurea syn. R. undulata R. krombholzii
Jedlá ………….. Holubinka černonachová je jedlá, avšak méně chutná houba, nejlépe ji využijeme s jinými druhy ve směsích.
Doba výskytu: červenec až listopad
Český název: Holubinka zprohýbaná
Roste hojně ve smíšených lesích pod duby, borovicemi a smrky, na kyselých půdách. Klobouk až 120 mm, v mládí vyklenutý až polokulovitý, u starších plodnic téměř nálevkovitý, v mládí tvrdý, později křehčí, na okraji často nepravidelně zprohýbaný, dlouho hladký, ve stáří krátce rýhovaný, obvykle purpurově, vínově, rybízově až nachově červený, uprostřed tmavší, skoro načernalý. Pokožka za sucha lysá, hladká, matná, za vlhka lesklá, lepkavá až mírně slizská, slupitelná do ½ klobouku.
Lupeny vysoké až 10 mm, tenké, křehčí, v mládí husté, později prořídlé, krátce připojené ke třeni, bílé až bělavé, později smetanové až máslové, rezavě skvrnatějící, ve stáří někdy šednou.
Třeň až 80 mm, válcovitý, kyjovitý nebo směrem k bázi zúžený, v mládí tvrdý, později houbovitý, křehčí, slabě ojíněný pak lysý, zprvu bílý, později od báze rezavějící až šednoucí. Dužnina bílá, pod pokožkou klobouku narůžovělá, načervenalá, purpurově nafialovělá, v mládí tvrdá, později změklá, při zasychání rezavějící a vodou nasáklá šedne, s nenápadným ovocným pachem, s více méně palčivou chutí.
Možná záměna:
Podobná je jedlá holubinka medovaná (R. melloilens), má medovou vůni, v úvahu připadají i červeně zbarvené plodnice jedlé holubinky vínové (R. xerampelina) a holubinky slanečkové (R. graveolens), mají okrově žluté lupeny a slanečkový zápach, nejedlá holubinka křehká (R. fragilis), ta vytváří menší plodnice.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.