Holubinka černobílá

Jedlá houba, v Červeném seznamu je však uvedena jako ohrožený druh, proro ji raději nesbíráme, ale chráníme.

Latinsky: Russula albonigra syn. R. nigricans

Jedlá …………….. Holubinka černobílá je jedlá houba, ale v Červeném seznamu uvedena jako ohrožený druh, proro ji raději nesbíráme, ale chráníme.

Její nálezy by se měly evidovat a dokladovat.

Doba výskytu: červenec až září

Roste vzácně v listnatých a jehličnatých lesích, hlavně pod bukem a břízou, méně často ve smrčinách. V Červeném seznamu uvedena jako ohrožený druh.

Klobouk až 140 mm, v mládí vyklenutý, na okraji podehnutý, později uprostřed vmáčklý a prohloubený, často nepravidelně a laločnatě zprohýbaný, na okraji ztenčený, hladký, masitý, tvrdý, v mládí špinavě bělavý, později hnědošedý,n akonec černohnědý až černý, pokožka za vlhka lepkavá, jemně sametově plstnatá.

Lupeny vysoké až 8 mm, křehké, v mládí husté, později prořídlé, přirostlé na třeň, v mládí bílé, po poranění a ve stáří černající. Třeň až 60 mm, válcovitý, tlustý, k bázi mírně zúžený, v mládí tvrdý, plný, později houbovitý, komůrkatý, v mládí bílý od báze hnědnoucí a černající, ve stáří celý hnědočerný.

Dužnina v klobouku masitá, ve třeni houbovitá, bílá, později šedá, nakonec černá, po poranění po několika minutách fialově černající s mírně mentolovou chutí, vůně slabě ovocná.

Možná záměna:

Holubinka černající (Russula nigricans), má řídké lupeny a dužnina rychle černá. Holubinka osmahlá (Russula adusta), na řezu červená potom šedne, holubinka uhlová a holubinka hustolistá mají hustší a někdy palčivé lupeny.

Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: Martin Kříž

Fotogalerie: