Holubinka černající

Lidový název je vrzavka nebo podzemka. Roste velmi hojně jak v listnatých, tak jehličnatých lesích.

Latinsky: Russula nigricans

Jedlá ………….. V jižních Čechách oblíbená do bramborové polévky pro svoji chuť i vůni.

Pokrájené na kostičky a opečené na sádle, osolená, okmínovaná se dá připravit jako škvarky ostatně jako jiné druhy holubinek. Vhodná do směsí, skvělá je ovařená jako ovar, pro tvrdou konzistenci vhodná i do číny.

Nevýhodou tohoto druhu je její vysoké procento červivosti, velké plodnice bývají často velmi červivé a nepoužitelné.

Doba výskytu: červenec až listopad

Roste velmi hojně jak v listnatých, tak jehličnatých lesích. Staré černé plodnice vytrvávají na svém stanovišti až do příštího roku.

Klobouk až 150 mm, v mládí sklenutý, za vlhka slizský s podvinutým okrajem, později rozprostřený, na středu vmáčklý, tlustý, masitý, tvrdý, v mládí bělavý, šedohnědý, šedohnědě skvrnitý, na středu nejtmavší.

Lupeny vysoké až 15 mm, řídké, silné, křehké, přirostlé ke třeni, bílé, bělavé, v dospělosti smetanově nažloutlé, ve stáří šedé až černé, po poranění šednou, někdy červenají. Třeň až 70 mm, válcovitý, tvrdý, v mládí bílý, později šedý, černý, po otlačení mírně červenající. Dužnina je tvrdá, masitá, na řezu červenající, později černající, s mírnou chutí a zemitým zápachem.

Možná záměna:

Jedlá holubinka osmahlá (Russula adusta), má hustší lupeny a roste jen v jehličnatých lesích, na řezu šedne, černá až po několika hodinách. Vzácná holubinka uhlová (Russula anthracina), na řezu šedne a později černá. Velmi podobná je i holubinka černobílá (Russula albonigra), roste rovněž vzácně, na řezu šedne po několika minutách, fialově černající a má mentolovou chuť.

Holubinka hustolistá či hustolupenná (Russula densifolia), na řezu černá, pak šedne, má mírně palčivou chuť a ovocnou vůni.

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: