Holubinka buková

Jedlá, ale velice vzácná houba, proto ji nesbíráme, ale raději chráníme!

Latinsky: Russula faginea syn. R. Barlae, R. graveolens

Jedlá ……………… Holubinka buková je jedlá, pro její vzácnost ji však nesbíráme, ale raději chráníme. Její nálezy by se měli dokladovat a evidovat a kontaktovat mykologická pracoviště!

Doba výskytu: červenec až říjen

Roste vzácně ve vzrostlých bučinách s přimíšenými habry, dává přednost humózním vápenitým půdám. V Červeném seznamu je uvedena jako kriticky ohrožený druh. Je známá z jižních Čech a Českého krasu.

Starší český název je holubinka Barlova.

Klobouk až 120 mm, v mládí vyklenutý, mírně podehnutý, v dospělosti plochý, uprostřed vmáčklý, často mírně zvlněný, na okraji tupý a dlouho hladký, masitý, špinavě červený, medově nahnědlý, hnědorůžový, často s narůžovělým okrajem, někdy na krémovém podkladě růžově červený, při okraji bledší, jindy místy okrově naolivovělý nebo uprostřed odbarvený do žlutavé až žlutozelené barvy. Pokožka za vlhka lepkavá, za sucha matná, na omak zdrsnělá, slupitelná do 1/2 klobouku.

Lupeny vysoké až 10 mm, v mládí husté, později prořídlé a křehčí, ke třeni zaobleně připojené, nejprve bělavě smetanové, později světle okrové, při okraji klobouku s narůžovělým ostřím, po poranění a ve stáří okrově šednoucí.

Třeň až 100 mm, válcovitý až kyjovitý, tvrdý, plný, v mládí matný, ojíněný, později matný a vrásčitý, bílý až bělavý, po poranění a ve stáří žloutnoucí až hnědnoucí. Dužnina pevná, masitá, bílá, po poranění žloutnoucí s mírnou chutí po poranění a u starších plodnic se slanečkovým zápachem.

Možná záměna:

Příbuzná a podobná je jedlá holubinka slanečková (R. graveolens), která roste hlavně v doubravách a liší se i mikroskopicky a světlejším výtrusným prachem. Holubinka hnědoolivová (R. cicatrica), ta roste pod duby a břízami a vytváří menší plodnice.

Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: J. Borovička

Fotogalerie: