Jedlá houba, musí se ovšem zpracovat a připravit do 4 hodin po utržení!
Latinsky: Coprinus ovatus
Jedlý ………………… Hnojník vejčitý lze upotřebit do směsí, používají se pouze mladé plodnice, které je nutno zpracovat tepelně nejpozději do 4 hodin od utržení, je skvělý do těstovin.
Doba výskytu: květen až listopad
Roste ve skupinách na vyhnojených loukách, rumištích, také ho najdeme na okrajích světlých listnatých lesů, často na ruderálních stanovištích.
Klobouk hnojníku obecného má průměr až 6 cm a je 6-7 cm vysoký. Tvar klobouku je zpočátku vejčitě válcovitý, později zvoncovitý, ve stáří se od okraje rozplývá. Barvy bílé až bělavé, radiálně vláknitý, později pokrytý odstávajícími hnědavými vláknitými šupinami. Lupeny jsou zprvu bílé, volné, později růžovějící, ve stáří černé a rozplývající se.
Třeň je 10-20 cm vysoký, 1-3 cm tlustý, bílý, válcovitý, dole kyjovitý, dutý, jemně vláknitý, hluboko v půdě kořenící. Prsten je vytrvalý, bílý, posunovatelný. Dužnina je bílá. Vůně je příjemná houbová, chuť jemná. Výtrusný prach je černý. Výtrusy jsou v černé kašovité hmotě, které se tvoří rozplýváním lupenů.
Možná záměna:
Druh velmi podobný hnojníku obecnému (Coprinus comatus), je ovšem vysoký jen do 65 mm, má vejčitý klobouk výrazně pokrytý šupinami, roste na stejných stanovištích, liší se i mikroskopicky.
Zajímavost:
Pro všechny druhy hnojníků je typická takzvaná autolýza, jedná se biologický rozklad materiálu, hnojníky se rozkládají od středu klobouku a kolikrát zůstává jen třeň pokrytý rozteklou mazlavou černou hmotou, doslova se roztečou. Při sušení plodnic pro vědecké účely se hnojníky musí rychle usušit v elektrické sušičce, aby nedošlo k roztečení – autolýze.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
