Čirůvka havelka

Havelka má mnoho lidových jmen například šedivka černutka, skřípalka, popelka ale také chybně václavka.

Latinsky: Tricholoma portentosum

Jedlá …………… Čirůvka havelka je odedávna oblíbená tržní houba, je značně ceněná pro své vlastnosti, hodí se do polévek, na smažení, dá se z ní připravit houbový guláš, prejt, karbanátky a jiné pokrmy.

Doba výskytu: září až listopad

 

 

Roste místy hojně, jinde chybí, jednotlivě nebo ve skupinách a kruzích, zejména pod borovicemi ale i pod smrky a jedlemi, vzácně i pod listnáči, především na neutrálních až kyselých půdách. Havelka má mnoho lidových jmen například šedivka černutka, skřípalka, popelka ale také chybně václavka.

Klobouk až 100 mm, v mládí kuželovitě zvoncovitý, pak plochý, za vlhka mírně slizský, vrostle radiálně vláknitý, tmavošedý až šedočerný, někdy s nažloutlým nebo nafialovělým nádechem. Lupeny zoubkem připojené, široké, bílé se žlutavým nebo šedým nádechem. Třeň až 100 mm, válcovitý, vláknitý, bílý, v dospělosti s nažloutlým nebo hnědo zelenavým nádechem. Dužnina bílá až našedlá nebo nažloutlá, moučně vonící.

 

 

Možná záměna:

Havelku je možno zaměnit s jinými čirůvkami, například s jedlou čirůvkou zemní (Tricholoma tereum), lidově pozemka, která je menší, má šedohnědý, jemně šupinkatý klobouk, lupeny s šedým nádechem a třeň bez žlutých tónů . Ppodobná je také jedlá čirůvka stříbrošedá (Tricholoma argyraceum), ale zaměnit se dá i za jedovatou čirůvkou žíhanou (Tricholoma virgatum), jejiž dužnina je našedlá a velmi hořká nebo palčivá, lupeny našedlé a třeň je na bázi kyjovitý.

Nejsnadnější však může být záměna za jedovatou čirůvku odlišnou (Tricholoma sejunctum), která má bílé, na okraji žlutavé lupeny a třeň někdy dole se žlutozeleným nádechem, má nahořklou chuť a je značně proměnlivá podle toho pod jakými stromy roste. Liší se i zbarvením, někdy se podobá čirůvce havelce, jindy čirůvce zelánce, nezkušení houbaři ji mohou opravdu snadno zaměnit.

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek

Fotogalerie: