Výtažek příběhu z knížky “Dobré rady milovníka vína” pana PhDr. Vladimíra Železného
Sommelier přijal objednávku, vzápětí ale lehce zrůžověl a zatvářil se podivně spiklenecky. Po chvíli tu láhev přinesl, se všemi rituály správně víno odprezentoval, otevřel, nalil do karafy, ale něco bylo zvláštní. Pokukoval při tom po ostatních číšnících, ti se pochichtávali a se zájmem sledovali náš stůl. Což, uznejte, v michelinové restauraci neočekáváte. Nic jsem netušil, uchopil jsem sklenici, krásnou riedlovku, jemně ji roztočil, zkontroloval jiskru a barvu, vnořil nos… a strnul jsem. Nevěřícně jsem se nadechl znovu, a to už jsem bočním pohledem viděl, jak si to číšníci užívají. „Je s tím vínem něco?“, ptá se Konstancie když vidí můj výraz. „Vůbec ne, je v pořádku…,“ zamumlal jsem neurčitě. Konstancie nechápe. Beze slova ji podám sklenici. A teď zas já, spolu s číšníky vychutnávám tu situaci. Konstancie se ze sklenice zplna nadechne a strne… také ona nevěřícně znovu, tentokrát už opatrněji, zkoumá aroma, které se krásně převaluje v riedlovce. Podívá se zpytavě na mne. Jen tiše kývnu: “jasně, také to cítím“. To už ale má sommelier nezakrytě pusu od ucha k uchu. Čeká s karafou v ruce. „Je skvělé!,“ pokynu, ať nalije.
Po chvíli, když jsme přestali být předmětem okukování ze strany obsluhy, Konstancie, ač se to v nóbl restauraci moc nehodí, vytočila na mobilu číslo Víti Hepnara, přítele a špičkového pražského sommeliéra a restauratera. A opatrně začala:„Víťo, víš, dali jsme si Mussigny ročník 1988… a vtom se na druhé straně ozve chechot. „No jistě a cítíte…“tamto“. To ví přece každý, že tím je to víno proslulé. Ve Francii má ta vinice dokonce ironický název Les Amoureuses, tedy Zamilované ženy“. Víno dokonale sedlo ke kachně i k jehněčímu na tymiánu a zbývá jen prozradit – inu, jak to napsat a neurazit -, že vonělo velmi intimně femininně. Tak snad chápete?
Autor: PhDr. Vladimír Železný
Celý článek: Buket a aroma 
