Beefeater Gin

Anglický čirý destilát s výraznou jalovcovou chutí, který je jediným ginem vyráběným přímo v Londýně.

Beefeater Gin recept z roku 1820 dodnes zůstává přísně střeženým rodinným tajemstvím. Dnes světově proslulý gin vymyslel stejně jako recept na becherovku lékárník James Burrough. Gin se vyrábí z alkoholu, získaného z vybrané kukuřice, sklízené na vrcholu zralosti a pečlivě smíchané s vybranými druhy ječmene. V každém ginu jsou používány jalovec, koriandr a kořen angeliky. Přidává se i sluncem vysušená kůra z pomerančů a citrusů z jižního Španělska a další přísady podle Burroughova receptu. Ten zná i mistr spiritér Brian Martin, který patří do zdejšího týmu už více než 40 let. Používá se jako základ pro míchání long drinků a koktejlů.

Gin je s evropskou historií spjat již po staletí. Za otce jalovcové medicíny, předchůdkyně dnešního ginu, je považován Dr. Sylvius, lékař žijící v 17. století v Holandsku. Svému pacientovi, trpícímu depresemi a nechutenstvím, naordinoval jednoho dne extrakt lihu a jalovce.

Přesná receptura se sice nedochovala, ale je jisté, že toho dne spatřil světlo světa první gin. Univerzální léčebné účinky jalovce byly v té době všeobecně známé a hojně využívané. Spojení s destilátem mu však otevřelo dveře do hospod a náleven, kde se tento životabudič stal velmi populárním. Výrobní technologie ginu se ustálila v roce 1622, kdy v Amsterodamu vyšla příručka Aqua Juniperi, česky „jalovcová voda”.

Do Británie se gin dostal díky Vilému III., který vládl v Nizozemí a od roku 1869 si k vladaření přibral ještě spoluvládu nad Velkou Británií. Už ve vlasti si gin velice oblíbil a ani v Británii bez něj nechtěl být. Rychle zařídil jeho výrobu v Londýně a různými nařízeními omezil dovoz alkoholu ze zahraničí, zejména pak z Francie. Začala éra výroby ve velkém.

A když ve velkém, tak ve velkém. Obliba ginu rostla stále vyšším tempem, a s ní byly zřizovány další a další palírny pro výrobu jalovcového nektaru. Aby bylo možné regulovat produkci a spotřebu ginu, zavedla vláda licenční poplatky za výrobu, kterýžto počin vedl k nebývalému konkurenčnímu boji mezi výrobci. Gin se však v 18. století stal i vážným společenským problémem, neboť popíjení levného nápoje se stalo oblíbenou zábavou velké části populace a alkohol, to je metla, přátelé. Obliba ginu se v Anglii rozrostla do nevídaných měřítek a v roce 1750 se jenom v Londýně vydestilovalo jedenáct miliónů litrů ginu. Na jednoho konzumenta tak připadlo neuvěřitelných 60 litrů! V průběhu následujících dvou století klesal počet destilérií. Skutečný tradiční londýnský gin dnes představuje pouze jedna jediná značka – Beefeater. V dnešní době se spotřeba ginu ustálila, zejména díky vysokému daňovému zatížení alkoholických nápojů nejen v Británii, ale i ve většině evropských zemí. Gin se pomalu stal nápojem vybranějším a dnes se už jeho střídmá konzumace, nejmoderněji v koktejlu, dá označit za ušlechtilou neřest.

Poslední z londýnských ginů
Pouze jediný gin na světě o sobě může pravdivě prohlašovat, že byl vyroben v Londýně. Je to Beefeater gin.

Když James Burrough, původně lékárník, vynalezl v roce 1820 gin výjimečné chuti, jistě netušil, že se právě jeho gin stane za 200 let nejpopulárnějším a nejprodávanějším na světě. A nejen to. Stal se symbolem pro pravý anglický gin ve 170 zemích, kam je dnes distribuován.

Beefeater Gin je nejpopulárnější premium gin na světě. Jeho suchá, čistá a jasná chuť spolu s vyváženou vůní činí z Beefeater Ginu jedinečný základ nejen pro klasický anglický nápoj gin & tonic, ale i pro míchání long drinků a známých koktejlů. Beefeater patří k nejuniverzálnějším alkoholům k přípravě koktejlů a nejoblíbenější značkou mezi profesionálními barmany.

James Burrough
James Burrough díky své lékárnické profesi dobře rozuměl nejen příchutím a esencím, ale také, jak bychom řekli dnes, „marketingu”. Hledal pro svůj nápoj symbol. Symbol síly, mužnosti, svěžesti a urozenosti. Našel ho ve strážcích toho nejcennějšího, co Anglie měla, královského paláce The Tower of London, postavený Vilémem Dobyvatelem v 11. století. Tower byl hlídán strážci, jejichž vyhlášená síla vzbuzovala strach. Tito, respekt vzbuzující strážci v červených uniformách, čerpali dle pověsti svoji sílu z hovězího, které prý konzumovali v obrovském množství. Díky tomu se jim říkalo „jedlíci hovězího” tedy „beef-eaters”. Od té doby nehlídají jen královnu, ale i kvalitu a ryzost nejlepšího anglického ginu.

Tajemství chuti
Tajemství chuti ginu je u všech značek přísně střeženo a předáváno z generace na generaci. Tím, co ovlivňuje výslednou chuť vynikajícího ginu, nejsou jen použité suroviny, ale hlavně doba a způsob namáčení všech ingrediencí ve speciálním alkoholu.

K dokonalosti tuto metodu dovedl právě lékárník Burrough. Vynalezl totiž unikátní metodu zvanou „steeping”. Vysoce kvalitní líh, připravený z různých pečlivě vybraných druhů obilí na vrcholu zralosti, se nalije na dno nádoby a spolu s bylinami a ingrediencemi se louhuje plných 24 hodin. Teprve pak je nádoba zahřívána a začíná samotná destilace. Výroba touto cestou je sice dražší a složitější, ale gin získá jedinečnou suchou, čistou a jasnou chuť s mnoha nenapodobitelnými odstíny.

Desmond Payne, manažer destilerie Beefeater ginu pracuje v oboru přes 30 let. Je současným strážcem chuti a tajemství skutečného ginu a proto každý rok osobně vybírá ty nejlepší suroviny, používané v nezměněné formě již od roku 1820. Každý rok koncem září odjíždí do Itálie skládat tu správnou směs z cca 150-200 vzorků jalovců od různých dodavatelů; správný výběr má totiž vliv na kvalitu konečného produktu (jalovcový olej obsahuje speciální látky, které se projeví později při namáčení v kotli). Největší pěstitel jalovce vyprodukuje až 10 tun bobulí jalovce. Beefeater destilerie nakupuje 50-60 tun!

V jiném ročním období odjíždí na druhý konec Evropy a náročný proces selekce pokračuje výběrem toho správného koriandru, té nejlepší kůry pomerančů a citrónů vysušené španělským sluncem. Z pokladnice chutí Evropy vybírá to nejlepší, aby mohl dokončit svůj skvostný „šperk” pro milovníky dobrého pití z celého světa – Beefeater gin.

Levné giny, můžeme-li je vůbec nazývat giny, jsou vyráběny přidáním esencí do míchaného alkoholu. Nenechejte se zmást lákavými a lesklými etiketami. To už raději rovnou sáhněte po výčepní lihovině. Skutečný znalec a milovník dobrého ginu si připlatí a vždy zvolí osvědčenou a kvalitní značku za kterou ručí tradice a doporučení profesionálních barmanů.

Zdroj: Autor Jaroslav Vašák

Fotogalerie: