Svátek dušiček zavedl údajně opat Odillo roku 998, aby potlačil pohanský rituál oslavující počátek nového keltského roku, kdy se prolínal svět živých se záhrobím.
Zdánlivě nesouvisející svátek s gastronomií s ním má ba naopak velmi společného! Uvědomme si, že pohřby bývají podobně okázalé jako svatby a co se týče prostřených tabulí, nezavdá si pohřební menu s kdejakou svatební tabulí.

Hlavně dříve naši předkové v den dušiček také pořádali pro mrtvé tzv. „Němé večeře“, kterých se účastnili i pozvaní zemřelí. Z úcty k nim se jedlo potichu, prostíralo se pro ně na čestném místě u stolu, kde obvykle sedávali a podávalo se jejich oblíbené jídlo. Je pravda, že daleko nejrozšířenějším zvykem, který se dochoval dodnes, je návštěva hřbitovů, jejich pietní úprava a vzpomínka na ty, kteří už s námi nemohou být.















































