REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Gastronomický rok: Významné dny České i světové gastronomie

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Gastronomický kalendář plný významných termínů. Víte například, kdy mají svátek kuchaři? A kdy je svátek vody nebo čokolády? …


­1.1. Nový rok

Kdysi v římských dobách začínal nový rok prvním březnem, dnem, kdy přebírali úřad konzulové. Počátek roku souvisí se zavedeným kalendářem. Od r. 46 př. n. l. až do r. 1582 platil juliánský kalendář, upravený císařem G. J. Caesarem. Juliánský kalendář se od Gregoriánského lišil tím, že za přestupný rok počítal všechny roky, které byly dělitelné čtyřmi. Aby se zabránilo odchylce, která vznikala, počítá gregoriánský kalendář za přestupné jen ty roky na počátku století, které jsou dělitelné 400. Již podle juliánského kalendáře byl prvním dnem roku 1. leden. V církevní liturgii se ale zpočátku 1. leden nesvětil, počátkem liturgického roku byl advent. Teprve od 17. st. se prosazovalo sjednocování církevního a občanského počátku roku na 1. leden. V Čechách ten den dostávali kůroví zpěváci odměnu, hospodář obdarovával čeledíny a děvečky, rodiče děti. Farníci dávali výslužku svému faráři a přáli mu zdraví a Boží požehnání. Učitelé posílali vrchnosti a městským zástupcům tzv. minucí – malovaná a veršovaná přáníčka, na které bylo zvykem odpovídat finančním dárkem.

V obcích chodila ulicemi koledující mládež. Nedělaly se nepříjemné práce – věřilo se, že co se bude dělat na Nový rok, to bude po celý rok, nesmělo se sušit prádlo, nesmělo se nic vynášet ani vymetat z místnosti. Chodili pekařští koledníci a peroutkami ometali za drobné pohoštění nebo odměnu prach, někde chodily na koledu i ženy v šátku s husím křídlem a s hrnečkem kolomazi, kterou umazaly nepozorného hospodáře. Jako výslužku dostávaly pálenku a nějakou pochoutku.

Většina těchto zvyků byla zapomenuta. Základem oslavy Nového roku dnes je setkání celé rodiny u bohatého oběda, kde by neměla chybět čočka nebo polévka s drobnou krupicí zvaná milionová (aby se člověka držely peníze), většinou se podává vepřové. Nepřípustný je zajíc či drůbež, aby štěstí neuteklo nebo neulétlo. Po obědě se rodina jde projít, navštěvují se výstavy, kulturní představení či přátelé.
­1.1.-31.12. Rok hub aneb kdy rostou?

Leden:

penízovka sametonohá

Únor:
penízovka sametová, Jidášovo ucho

Březen:
penízovka sametová, Jidášovo ucho, kačenka česká

Duben:
smrž obecný, kačenka česká, smrž špičatý, destice chřapáčová, šťavnatka březnovka

Květen:
čirůvka májovka, závojnatka podtrnka, smrž obecný, sýrovec žlutooranžový, polnička ranná

Červen:
hřib dubový, hřib koloděj, hřib žlutomasý, holubinka namodralá, žampion jarní, liška bledá

Červenec:
všechny hřibovité houby, kozák březový, křemenáč osikový, holubinka nazelenalá, klouzek obecný, liška obecná

Srpen:
hřib hnědý, většina jedlých holubinek, bedla červenající, bedla vysoká, mochomůrka růžovka, mochomůrka šedivka, lišky

Září:
roste nejvíce jedlých druhů hub – hřibovité, klouzky, holubinky, čirůvky, lišky

Říjen:
čirůvka fialová, čirůvka dvoubarevná, hřib hnědý, hřib sametový, klouzek obecný, václavka obecná

Listopad:
hlíva ústřičná, čirůvka fialová, čirůvka dvoubarevná, Jidášovo ucho, václavka obecná, hřib hnědý

Prosinec:
hlíva ústřičná, Jidášovo ucho, penízovka sametová
6.1. Tři králové

Svátek Zjevení Páně.

Svátek Tří Králů odjakživa doprovázely různé lidové zvyky. Ve střední Evropě je zažité žehnání domů, při němž se na dveře svěcenou křídou píší písmena C+M+B, u nás v Čechách obvykle K+M+B. Nejsou to ale patrně počáteční písmena jmen „Třech králů“: Kašpar, Melichar a Baltazar, jak se lidově traduje, nýbrž zkratka latinského „Christus mansionem benedicat“: „Kristus žehnej tomuto domu“.
31.1. až 16.3. Masopust

Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi. Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust.

Masopustní radovánky spadaly do doby poměrného pracovního klidu, zimní pohody a byly v podstatě pokračováním svátků vánočních – koledy vánoční, ovšem v rouše daleko veselejším a nevázanějším. Vrcholem těchto lidových bakchanálií byl poslední týden masopustní, začínající již „tučným“ čtvrtkem, v němž pak byly významné tři poslední „bláznivé dni“, ostatky. Po nich přišla popeleční středa, nastával půst a příprava na jarní práce polní. Poslední masopustní muzika začala již v neděli po obědě a pokračovala od tohoto času až do popeleční středy, někdy dokonce až do „pytlového“ čtvrtka byla dědina v jednom kole; maškarní obchůzky, skákání na konopě, vodění kotka, mečové tance, voračky – to všechno byly zábavy, které vytvářely nepřetržitý kruh veselé podívané i vlastního veselí. Teprve pochovávání Masopustu nebo basy (barbory) přivedlo rozjařené tanečníky do normálního proudu života a připomnělo, že zimní radovánky musí skončit, protože země čeká na pluh a setí. Na popeleční středu odevzdal tak rozmarný Masopust své královské žezlo smutnému Půstovi.

Zvláštní masopustní zábavy, slavnosti, obřady a tance lze v hrubých rysech shrnout do čtyř oddílů:
1. Masopustní průvody maškarní.
2. Zvláštní slavnosti na ukončení draček, přástek (konaly se zpravidlo v masopustních dnech)
3. Pochovávání Masopustu – basy.
4. Zvláštní tance obřadní: „skákání na konopě“, „tance mečové“ („šavlové“), honění „kota“ a tanec „káčer“ (konopí máčat“).

Masopust byl pro naše předky oficiálním svátkem obžerství, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Vepřo knedlo zelo, vrabci, ovárek, křupavé škvarky. Po masopustu totož následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Masopust končil přesně se začátkem Popeleční středy, právě uprostřed nejdivočejšího masopustního reje.

Masopustní obchůzky maškarní měly jednak ráz kolední, to znamená, že menší maškarní průvod chodil od domu k domu, obveseloval rodiny, prováděl koledu většinou spojenou s tancem a výstupy jednotlivých maškar. Před zakončením masopustu vytáhl pak na dědinu větší průvod maškar, a tu se bavila na návsi nebo na větším dvoře celá dědina. Nebylo však pravidlem, že se uskutečňovaly průvody oba. Záleželo na místních tradicích, kraji, oblasti. V horských oblastech byly průvody maškar daleko chudší než v podhůří a v rovinách – tedy v krajích bohatších. V horách se pak zachovaly starší typy masek, vzniklých na domácí půdě.

Ústřední postavou větších masopustních průvodů byl vždy bůh vína, pití, veselosti – BAKCHUS, zvaný i „masopustní král“. Místy jej prostě zastoupil hrachovinou ověšený medvěd, který svým významem v koledních obchůzkách stál mezi zvířecími maskami na prvém místě. Celý masopustní průvod zpravidla uváděl veselý hlasatel „strakapoun“ (typ lidového šaška), za nímž se pak hrnuly masky další: „baba tancmajstr“, chlupatí čerti, bradatí židé, kominíci, Kuba, máma, různá „zvířata“, páni, dámy, a masky další a další, nač si kdo vzpomněl. Každý kraj měl své určité oblíbené maškary, které se měnily i podle doby a událostí (v dnešní době např. Esmeralda).

Bez čeho se masopust nikdy nemohl obejít, to byly křupavé, z vroucího másla právě vylovené koblihy. Aby nádherně voněly, hospodyně je sypaly cukrem smíchaným s pravou vanilkou, která patřila a dosud patří k nejvzácnějšímu koření. Nejlépe plněné zavařeninou, jindy s otvorem uprostřed.
14.2. Svatý Valentýn

Den svatého Valentýna je podle anglosaské tradice oslavou lásky a zamilovanosti. V tento den si všichni, kdo chtějí oslavit lásku, dávají malým dárkem nebo alespoň přáníčkem najevo svou náklonnost.

V Česku nemá tento svátek dlouhou tradici, přesto se docela ujal. Ve spojení s gastronomií má však pouze vedlejší význam, přesto nepodceňujte sílu hesla „Láska prochází žaludkem“ a raději svého partnera nebo partnerku pozvěte na skvělou večeři při svíčkách!
22.3. až 25.4. Velikonoce

Teprve na Nikajském koncilu r. 325 bylo rozhodnuto, že Velikonoce mají připadnout na první neděli po prvním jarním úplňku po jarní rovnodennosti. Jejich datum tedy kolísá mezi 22. březnem a 25. dubnem. Nejpozdější Velikonoce byly 25. dubna v roce 1943, nejčasnější Velikonoce byly 22. března v roce 1818. První tabulky v českých zemích s výpočtem Velikonoc sestavil známý pražský hvězdář Jan Kepler.

Kořeny Velikonoc sahají dál než k počátku našeho letopočtu. Vycházejí z židovské slavnosti zvané pesach – uchránění, ušetření, přejití (odtud latinské, řecké a ruské pascha, naše pašije) na počest vysvobození Židů z egyptského otroctví. Každá izraelská rodina zabila beránka a jeho krví potřela domovní dveře. Pak beránka upekli a snědli. Věřilo se, že v domech neoznačených beránčí krví, tedy v domech egyptských otrokářů, pomřelo vše prvorozené.

Křesťané se však vždy snažili oddělit Velikonoce od židovského svátku pesach. Židé obětovali beránka vždy čtrnáctý den v měsíci bez ohledu na to, o který den v týdnu šlo. Křesťané na rozdíl od nich začali slavit vzkříšení spasitele vždy v neděli.

Německé a anglické pojmenování Velikonoc – Ostern a Eastern – připomíná starogermánskou bohyni jara a plodnosti Ostaru (ranní červánky, jitro), jejímž protějškem byla slovanská Vesna. S obdobnými svátky se setkáváme i u pohanů, kteří v tu dobu slavili příchod jara.

Datum Velikonoc

Velikonoce se ten který rok vypočtou takto: V kalendáři se vyhledá, kdy je měsíc v úplňku poprvé po prvním jarním dnu (vždy 21. březen). Velikonoční neděle je potom ten rok první neděli po takto vypočteném prvním jarním úplňku. Tato neděle tedy může být nejdříve 22. března. Nejpozději mohou být Velikonoce 25. dubna. Pokud by jejich datum vyšlo později, posunou se o týden dopředu. Pokud by v letech 1997 až 2016 vyšly Velikonoce dvakrát na 25. dubna, pak se ty druhé posunou také o týden dopředu. Totéž se bude opakovat v letech 2017-2036 atd.

Datum popeleční středy

Květná neděle – Poslední neděle před Velikonocemi.
Smrtná neděle – Týden před Květnou.
Družebná neděle – Týden před Smrtnou.
Kýchavná neděle – Týden před Družebnou.
Pražná neděle – Týden před Kýchavnou.
Černá neděle – Týden před Pražnou.
Zelený čtvrtek – Čtvrtek před Velkým pátkem.
Velký pátek – První den velikonočního Třídenní.
Bílá sobota – Druhý den velikonočního Třídenní.
Neděle zmrtvýchvstání – Třetí den velikonočního Třídenní.

 

8.3. MDŽ – Mezinárodní den žen

Právě 8. březen je dnem, kdy se v mnoha zemích světa slaví Mezinárodní den žen. Tento svátek byl slaven již na konci 19. století. Je pravdou, že svátek žen byl komunistickým režimem silně zneužit, avšak například Den matek byl zase propagován fašisty a také se nad tím dnes nikdo příliš nepozastavuje. V období těsně po revoluci v roce 1989, byl Mezinárodní den žen jako nepatřičný z kalendáře vyškrtnut, později se do kalendáře mezi významné dny ČR zase dostal. Právě na den žen mizí po stovkách květiny z pultů nejen českých květinářství, ale například v Itálii jsou všechny restaurace na MDŽ beznadějně obsazené. Že by i tam platilo naše známé heslo, že láska prochází žaludkem?

Historie MDŽ

Na počátku historie MDŽ byla stávka amerických žen pracujících v textilních továrnách, která se uskutečnila v roce 1857. Tyto ženy se chtěly domoci zlepšení pracovních podmínek, které byli v tomto období, zvláště pro ženy, katastrofické. Proto začaly vznikat první odborové svazy. V roce 1903 vznikla v USA Women´s Trade Union League – liga žen, která o dalších pět let později stála v čele stávky v newyorské textilní továrně. Tehdy stávka probíhala za nelidských podmínek, v mrazu a dopadla velmi špatně, většina ze stávkujících žen přišla o práci. Špatné podmínky pak vyústily v tragédii, kdy při požáru budovy s falešnými požárními východy, zamčeným hlavním vchodem a halami plnými hořlavin zahynulo mnoho žen. Až na základě této události se nakonec ženským aktivistkám podařilo dosáhnout někteých změn v americkém pracovním právu.

Paradoxně pouhý týden před touto tragédií proběhly v Německu, Rakousku a Dánsku oficiální oslavy prvního Mezinárodního dne žen. Návrh na ustanovení tohoto svátku byl totiž přijat již o rok dříve na Mezinárodní konferenci socialistických žen v Kodani. Až mnohem později byl právě 8 březen vyhlášen jako Mezinárodní den žen.

Ruské ženy MDŽ poprvé oslavily v roce 1913, v únoru 1917 pak vyšly do ulic pod heslem „chléb a mír“. Týden poté byl ruský car donucen abdikovat a prozatímní vláda schválila mimo jiné i volební právo žen.

V roce 1975 bylo MDŽ oficiálně uznáno i organizací OSN a v důsledkou toho Mezinárodní den žen přijaly mnohé další vlády z celého světa.

 

23.3. Svátek vody

Tradice oslav vody najdeme již hluboko v dobách minulých. Jsou součástí Svátků Velikonočních. Na Velký pátek vstávali lidé před východem slunce a odcházeli se omýt k potoku, aby byli uchráněni před nemocemi. Někteří se ve vodě i potápěli, mládenci z okolí Volyně se pokoušeli vytáhnout ze dna v ústech oblázek, který pak hodili levou rukou za hlavu, což chránilo proti bolestem zubů. Děvčata zase stírala v osení rosu, aby byla chráněna před sluncem.

Voda je základní podmínkou života na Zemi. Lidé, rostliny a zvířata potřebují vodu k tomu, aby přežili. Svět, jak víme, by bez vody nemohl existovat.

Celkové množství vody na Zemi je neměnné. Její formy se však průběžně mění. Cirkuluje přes oceány, řeky, jezera, podzemní prameny, atmosféru, déšť, živočišná a rostlinná těla, ledovce a další rezervoáry. Voda se pohybuje mezi těmito formami, čemuž se říká hydrologický cyklus.

Na Zemi je 70 % vody a lidské tělo je z 71% tvořeno vodou. Voda se používá k výrobě energie a potravy. Je nezbytná pro průmyslovou činnost. Pomáhá udržovat klima na Zemi a poskytuje životní prostor tisícům druhů rostlin a živočichů.
13.4. Světový den barmanů

Se koná pravidelně každoročně 13.4. na počest objevení prvního receptu na míchané nápoje.

 

1.5. (předvečer) Pálení čarodějnic, Beltane

Tento původem keltský svátek se slaví v předvečer 1. května a na 1. května. V tento den nastává čas uctít život ve všech jeho nesčetných formách. Jde hlavně o svátek plodnosti doprovázený oslavou přírody a přinášením obětí divoké zvěři a přírodním živlům. Slaví se příchod jara a pálí se ohně na obranu proti čarodějnicím, což je zvyk podstatně novější, který přineslo křesťanství.

Na počest Velké matky a Rohatého boha z krajiny lesa je květen měsícem svobody sexu. Dříve se v tento den daly uzavírat sňatky na zkoušku na dobu jednoho roku a jednoho dne. Když to neklaplo, partneři se jednoduše rozešli, každý svou cestou.

Jako většina významných dnů v roce měl i svátek čarodějnic svá obřadní jídla a rituály s ním spojené. V tyto dva dny (30.

dubna a 1.

května) se nesmělo z domu vydat nic, co pocházelo z mléka nebo hovězího dobytka. Potměšilé čarodějnici totiž stačil k uřknutí krávy jen docela malý střípek másla, aby ji zbavila mléka. Čarodějnické menu filipo-jakubské noci tvořily koláčky s mákem, boží milosti, pečené kuře, česnek a cibule. Nesměl chybět ani tzv. mrváň. Tohle dnes zapomenuté pečivo z kynutého těsta dříve provázelo každý obřad od zrodu do smrti, léčili se jím choří a jeho pomocí se věštila dokonce i budoucnost.

Při tomto čase patřilo mezi zvyky hodování, stavění májek, trhání květin, rozdělávání ohňů, nevázaný sex. Svátek se světil medovinou, konzumováním sladkostí, koláčů, cukroví, ovoce a mléčných pokrmů.

Postupem doby se z výročních ohňů a oslav příchodu jara a plodnosti stalo „pálení čarodějnic“. Mladíci zapalovali košťata a vyhazovali je do výšky, prý proto, aby viděli, jak čarodějnice létají na košťatech v povětří nebo ji případně tímto mohli srazit k zemi. Ohně se také zapalovaly na obranu proti zlým mocnostem. Zvyky a tradice našich vesnic vychází přímo z pohanství a oslav matky přírody avšak jsou silně ovlivněny křesťanstvím, které se snaží pohanství vykořenit.

Další názvy pro tento svátek: Filipojakubská noc, Zvěstování Panny Marie, Velpružina noc, Rudemas, Giamonios, Ruod, Bhealltainn

Podle jmén svatých apoštolů Filipa a Jakuba se také tento lidový zvyk nazývá Filipojakubská noc. S jejich osobami však tato tradice nemá nic společného, jen to, že se provádí v noci z 30.

dubna na 1. května. Kořeny tohoto zvyku pocházejí ze středověku, kdy se věřilo, že zlé a nečisté síly bývají mocnější právě v tuto noc. Symbolem těchto sil byl ďábel, který může moc na zemi uplatňovat pouze prostřednictvím svých pomocníků – čarodějnic a čarodějů. To je také jeden z mnoha důvodů, proč se na obranu před čarodějnicemi na vyvýšených místech pálily ohně.

 

Druhá nedělě v květnu – Den matek

Tento pohyblivý svátek připadá vždy na druhou květnovou neděli. I když z gastronomického hlediska je zcela bezvýznamný, protože v tento den se spíše zvedají tržby obchodníkům díky zvýšenému prodeji cukrovinek, hlavně bonboniér a také kytiček, přesto se sluší ho v našem gastronomickém kalendáři uvést. Přeci každý máme nějakou mámu!

 

Třetí den v červnu – Den otců

První Den otců zorganizovala 5. června 1908 v USA v Západní Virginii Paní Grace Claytonová na památku 210 otců – horníků, kteří zahynuli při neštěstí v dole Monongah.

Až o dva roky později, tedy v roce 1910 ve městě Spokane paní Sonora Doddová uspořádala veřejnou oslavu Dne otců a to na počest svého tatínka, který po smrti manželky sám vychovat šest dětí včetně paní Sonory. Narodil se v červnu, a tak svátek připadl na třetí neděli tohoto měsíce roku 2010, v USA se tento svátek slaví dodnes.

V Česku doposud Den otců nebyl stanoven na žádný den, v kalendáři ho nenajdeme ani jako významný den, ani jako státní svátek i přesto, že se již několik let mnoho sdružení i některé firmy snaží tento den ustanovit zákonem.

Kromě Dne otců se ve světe slaví i Den mužů, který tradičně připadá na 19 listopadu.

 

2.8. Porcinkule

Porcinkule (také porciunkule) je tradiční pouť konaná první srpnový víkend v některých českých městech, jejichž historie je spjatá s františkánským řádem.

V náboženském významu je porcinkule výroční církevní slavnost konaná 2. srpna ve františkánských (a kapucínských) kostelech, spojená s udílením tzv. plnomocných odpustků a doprovázená lidovou poutí. Slovo porcinkule je také zlidovělým názvem pro svátek Panny Marie Andělské slavený 2. srpna.

 

15.8. – 30.11. Povolená doba prodeje burčáku

Příslušná novela zákona (216/2 000 Sb.) definuje burčák jako částečně prokvašený hroznový mošt obsahující nejméně 1 % (objemové) alkoholu, který lze prodávat pouze v období od 15.8. – 30.11 příslušného roku. Správně by měli burčák prodávat prodejci, kteří mají viditelně uveden jeho původ – tj. vinaře a odrůdu vína.

Mok má být zlatookrové barvy, nepříliš světlý ani tmavě hnědý. Při ochutnávání, kdy jej „poválíme“ po jazyku a patře pocítíme typickou chuť i vůni (buket).

 

20.8. – 20.9. Dožínky

Další krajové názvy: obžinky, dóženek, dožitá, ožinek, dožatá …

Dožínky byli vždy slavností na ukončení žní, tedy sklizně obilí na polích. V dávné minulosti měly velký náboženský charakter, v mnoha zemích a to jak v Evropě, tak i na jiných kontinentech, ovšem v Česku byly v minulém století komunisty využívány také k politickým účelům. Dožínky vznikly již dávno v pohanských dobách, kdy naši předkové darovaly první a poslední snop bohům úrody. Také se rituálně zabíjel beránek, ale později byl tento zvyk úřady zakázán.

Křesťanství starší slavnost dožínek nepřijalo do svého kalendáře, protože za hlavní svátek roku pokládalo a pokládá Velikonoce s jiným obsahem. Nicméně prastaré tradici se nemohlo úplně bránit, a tak se svátek dožínek slavil a někde dodnes slaví i v posvátných kostelech. Datum bývá stanoveno na určitou neděli. Existují však i místní odchylky.

Z dožínkami byli spojovány oslavy na odvezení posledního snopu slámy z pole, byly prováděny oběti části úrody, jako poděkování za sklizeň a dar Bohu. Přípravy začínaly už týden před samotnými dožínkami, kdy děvčata začala plést věnce z klasů obilí. Do věnce se zaplétalo také ovoce, koláče a cukrovinky. Při samotném obřadu věnec nesla většinou nejhezčí a také nejvýřečnější žnečka, která šla za posledním vozem spolu s ostatními, kteří měli ozdobené hrábě. V průvodu šli i ověnčení mládenci a děvčata ověšena slámou a ozdobená věnečky, které měly na hlavě. Průvod pak končil ve statku, kde jej vítal hospodář, který žence štědře obdaroval penězi a panimáma zase rozdávala chase občerstvení.

Co kraj, to jiné pohoštění, například na Královéhradecku se rozdávaly „mílové buchty“, což byly na jednom pekáči upečené dvě buchty. Večer pak v hospodě zábava pokračovala tancem a písněmi a samozřejmě také hodováním.

 

1.9. – 30.10 Posvícení

Posvícení byla výroční slavností, která se slavila v neděli před nebo po svátku světce, jemuž byl zasvěcen místní kostel.

Posvícení bývalo jedním z nejoblíbenějších svátků prostého venkovského lidu, kterým zároveň oslavovali ukončení polních prací. Posvícení v Čechách a hody na Moravě se slavívaly na podzim, tedy v období kdy již byl nový mák do buchet, zásoba čerstvé mouky a vajec, zralé švestky na povidla a vykrmené husy na pekáč, zkrátka ideální doba na posvícení.

 

13.9. Mezinárodní den čokolády

Nejvyhledávanější pochoutkou na světě je bezesporu čokoláda. Dle statistik jí každý Čech sní průměrně téměř 6 kg za rok. Je to jedna z mála sladkostí na světě, které neodolají ani ti nejzarytější dietáři. Čokoláda s vysokým obsahem kakaa navozuje pocity štěstí a dobré nálady, stimuluje činnost mozku, snižuje každodenní dávku stresu, uklidňuje nervy a dokonce pomáhá při bolestech hlavy. Tyto účinky nejsou jen chtěným výmyslem, ale jsou vědecky podloženy. Způsobují je látky jako anandamin, arginin, dopamin a další.

Druhy čokolády se neustálé rozrůstají, přibývají nové chutě a příměsi. Konzumenti jsou stále náročnější a raději si koupí lepší čokoládu vyrobenou z kvalitních odrůd kakaových bobů a s vysokým obsahem kakaa než čokoládu bez chuti a s velikým množstvím tuku.

Dnes má čokoláda kromě své veliké oblíbenosti i významný den. Mezinárodní den čokolády připadl na 13. září a každý jej jistě rád pořádně oslaví. Jak jinak než skvělou čokoládou.

 

24.9 – 26.9. Svatováclavské slavnosti

Každoročně poslední sobotu v měsíci září se konají Svatováclavské slavnosti. Každým rokem se Svatováclavské slavnosti stávají tečkou za kulturními akcemi s letním sluncem ve znaku a startují podzimní společenskou sezónu, jejíž těžiště se přesouvá do tanečních, výstavních a divadelních sálů. Svatováclavské slavnosti se tak stávají příjemným zakončením léta.

Svatý Václav je patronem nejen země české, ale i pivovarníků a vinařů, což připomínají tradiční podzimní slavnosti, které se konají po celé České republice a nabízející vedle kulturních i bohaté gastronomické zážitky. Příjemnou atmosféru slavností dotváří přehlídky folklórních souborů či svatováclavských jarmarků. Otevírají se noční prohlídlky muzeí a galerií, mnohde s originálním doprovodným programem.

Historie svatováclavské úcty je neodlučně spojena s prohlášením knížete Václava, zavražděného v roce 935, krátce po jeho smrti za světce a patrona české země. K jeho poctě vznikla druhá nejstarší česká duchovní píseň, pocházející z 12. století, Svatý Václave, vévodo české země.

Zdroj: www.svoboda.

info/zpravy/kutna-hora a www.ckrumlov.

info/docs/cz/svatovaclavskeslavnosti.

xml

 

27.9. dny českého piva

Úplně nový svátek v Česku je právě den českého piva, který byl oficiálně stanoven na datum 27.9 každého roku. Během Dne českého piva vždy nabídnou vybrané restaurace ochutnávky netradičních piv i speciální pivní menu burcující chuťové buňky a přinášející nečekaný gastronomický zážitek. A kdo je patronem českého piva? Už Karel IV. prohlásil za patrona českého piva svatého Václava, který dnes ze hřbetu koně dohlíží na druhé největší náměstí v České republice. Svátek je pořádaný pod záštitou Českého svazu pivovarů a sladoven. V roce 2013, tedy v prvním roce, kdy byl tento svátek vyhlášen se nového svátku zúčastnilo na dvanáct tuzemských pivovarů a my si i tak můžeme společně připomenout naši slavnou historii.

 

28.9. vždy následující neděle Císařské hody nebo také havelské posvícení“

Za starých časů se posvícení slavilo téměř v každé farnosti v jinou dobu. Lidé chodili na posvícení konaná v okolních obcích nejen aby navštívili své příbuzné a přátelé nebo aby něco utržili prodejem různého zboží, ale také proto, že se jim díky této slavnosti naskýtala možnost dobrého jídla a zároveň odpočinku od práce. A tím, jak se lidé bavili, pracovní morálka trpěla. Císař František Josef II. chtěl nějakým způsobem sjednotit oslavy v celé zemi a proto roku 1787 vydal nařízení, kterým lidu nařídil slavit posvícení v jeden čas. Termín stanovil na neděli po svátku svatého Václava. Poslušní poddaní přijali toto nařízení velice nadšeně. Od té doby slavili třetí neděli v říjnu tzv. „císařské hody nebo také havelské posvícení“ a mimo nich dál i svoje místní posvícení tzv. „naše posvícení“.

 

1.10. Mezinárodní den vegetariánů

Den vegetariánství se ve světě slaví od roku 1977, kdy jej vyhlásila Severoamerická vegetariánská společnost. O rok později byl tento den podpořen Mezinárodní vegetariánskou unií.

 

1.10. Mazinárodní den kávy

Právě na první den v měsíci říjnu připadá mezinárodní den kávy. Má za úkol oslavovat tento černý nápoj a seznámit širokou veřejnost nejen z historií tohoto voňavého kofeinového moku, ale i přiblížit kávovou kultůru v různých zemích světa a vlastně celý příběh těchto černých zrn od jejich pěstování, přes sběr, pražení, až po jejich degustaci.

 

20.10. Mezinárodní den kuchařů

Mezinárodní den kuchařů nemá dlouhou historii; před dvěma lety dala k jeho vzniku podnět myšlenka pana Dr. Billa Gallaghera, Honourary Life Presidenta of WACS, celosvětové Asociace, která sdružuje 96 členských států, mimo jiné i Českou republiku. Nyní se slaví po celém světě ve většině členských států WACS.

31.10. Halloween

Původně to byl tzv. „Svátek mrtvých“ a byl slavený v keltských zemích opuštěním jídla a nabídky tlustého krajíce chleba pro putující mrtvé. Římané adaptovali tento keltský svátek jako svoje vlastní a v prvním století n.

l. se Samhain (v překladu „konec léta“) stal další částí římských tradic slavících se v říjnu, jako jejich den Pomona, římská bohyně ovoce a stromů. Symbol Pomony je jablko, které by mohlo vysvětlit původ americké moderní tradice chňapání po jablkách o Halloweenu.

V této době byl dobytek poražen jako jídlo pro pozdější měsíce. Plodiny, které byli po Samhainu na poli se už nesměli sbírat, byli pro ducha přírody. Byli stavěny ohniště, do kterých se házeli kosti jako oběť za zdravý a hojný dobytek v Novém roce. Ohniště ještě byla značena jmény rodin. Uprostřed vesnice byla vatra, která symbolizovala jednotu. Popel z těchto ohňů byl pak rozprášen na sklizená pole a měl za účel chránit a žehnat zemi. Ale ještě předtím se o oslavě věštilo počasí, příchod štěstí, sjednávaly manželstvím pro příští rok.

Dnes se ještě praktikuje tradice, že se svíčky nechávají svítit na okně za zesnulé a to proto, aby našli duchové našich milovaných svůj domov. Někde také věřící přidávají židli ke stolu pro případného neviditelného hosta. Vyřezávané dýně mají znázorňovat ochranné duchy. O Halloeenu se většinou děti oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or treat (v překladu: „Koledu nebo vám něco provedu) a koledují o sladkosti. Autoři filmových hororů mají tento svátek také ve velké oblibě.

 

2.11. Dušičky

Svátek dušiček zavedl údajně opat Odillo roku 998, aby potlačil pohanský rituál oslavující počátek nového keltského roku, kdy se prolínal svět živých se záhrobím.

Zdánlivě nesouvisející svátek s gastronomií s ním má ba naopak velmi společného.

Uvědomme si, že pohřby bývají podobně okázalé jako svatby a co se týče prostřených tabulí, nezavdá si pohřební menu s kdejakou svatební tabulí.

Hlavně dříve naši předkové v den dušiček pořádali pro mrtvé tzv. „Němé večeře“, kterých se účastnili i pozvaní zemřelí. Z úcty k nim se jedlo potichu, prostíralo se pro ně na čestném místě u stolu, kde obvykle sedávali a podávalo se jejich oblíbené jídlo. Je pravda, že daleko nejrozšířenějším zvykem, který se dochoval dodnes, je návštěva hřbitovů, jejich pietní úprava a vzpomínka na ty, kteří už s námi nemohou být.

 

11.11. Martinská husa

Den svatého Martina 11. listopadu býval zvláště na venkově okázale slaven. Čeledi napekla panímáma velikých makových rohlíků a toho dne nemohl se dít oběd bez husy.

Martinská husa, tedy pečená husa ochucená pouze kmínem a solí. V některých oblastech naši předkové přidávali ještě ovoce, jablka a hrušky.
11.11. Svatomartinské víno

Tradice Svatomartinského vína vychází z dávného zvyku připíjet si na den svatého Martina poprvé novým mladým vínem. V tento den hospodáři přijímali do služby nové děvečky a pacholky, nebo jim službu prodlužovali. Na stvrzení dobré služby si všichni poprvé přiťukli právě mladým vínem.

Vína, která chtějí nést označení Svatomartinské, musejí splňovat předepsané parametry a hodnotí je nezávislá komise. Jde o mladá vína, která by se podle obnovené tradice měla začít pít až 11.11.

Vinařský fond koupil autorská práva ke známce Svatomartinské od původního majitele Jiřího Kopečka. Dříve producenti platili za její využívání licenční poplatky, nyní hradí jen poplatek spojený s náklady na ohodnocení vín před udělením licence, který činí 500 korun za každý přihlášený druh vína. Vinařský fond známku Svatomartinské marketingově podporuje a propaguje.

Pod značkou Svatomartinské se může prodávat bílé víno, odrůdy Müller-Thurgau a Veltlínské červené rané; růžové víno, odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké; červené víno, odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké. Víno by mělo být lehčí a svěží.

 

15-18. 11. Den Beaujolais

Skvělý marketing a dlouholetá tradice udělala z třetího listopadového čtvrtku svátek vinařů. Otvírají se láhve Beaujolais, francouzského mladého vína z odrůdy Gamay. Přesto, že je to mladé víno, které spravidla chutná maximálně do prosince (pak jde jeho chuť markantně dolů), stalo se Beaujolais světovým fenoménem. Tradice se zrodila, kde jinde než ve Franci, a to díky vyjímce, kterou si francouzští vinaři vybojovali. Dříve totiž smělo být mladé víno prodáváno ve Francii nejdříve 15 prosince. Beaujolais bohužel patří mezi těch málo vín, které, čím jsou starší, tím jde jejich kvalita dolů a tak, aby bylo toto víno prodejné, muselo k zákazníkovi co nejdříve.

Beaujolais se před lahvováním jednoduše upravuje, používá se tradiční technologie tzv. macerace a to ručně posbíraných hroznů, které se stlačují tlakem oxidu uhličitého. Díky této metodě je pak víno lehké a uchovává si svoji ovocnou chuť. Bohužel jeho delší skladování není vhodné.

Víno Beaujolais si nejlépe vychutnáme, pokud ho skladujeme při teplotě mezi 12-13°C. Tedy musí být, narozdíl od jiných červených vín, mírně chlazené. Skvěle chutná k uzeninám a hlavně drůbežímu masu.

 

4 týdny před nedělí před 25. prosincem – 24.12. Advent

Každoročním prožíváním adventu a slavením adventní liturgie církev zpřítomňuje očekávání starozákonních proroků, kteří připravovali lidstvo na příchod Mesiáše. Tím, že se věřící vžívají do atmosféry této dlouhé přípravy na první příchod Vykupitele, oživují zároveň touhu po jeho druhém příchodu na konci časů, ale rovněž do svého vlastního života.

První začátky slavení adventu se objevují v jižní Galii a ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. do 13. století se stal advent začátkem nového liturgického roku, který do té doby začínal Vánocemi.

Datum adventních nedělí

Datum první adventní neděle je pohyblivé. Je to proto, že poslední adventní neděle – čtvrtá – připadá vždy na neděli před 25. prosincem (který je hlavním vánoční svátkem). A protože 25. prosinec je každý rok v jiném dni v týdnu, tak i 1. adventní neděle má každý rok jiné datum. Advent vždy trvá do půlnoci dne 24.12. („štědrý večer“ je vigilie – předvečer hlavního vánočního svátku). Někdy se proto stává, že poslední adventní neděle může připadnout i na Štědrý den. V takovém roce trvá advent vlastně jen tři týdny, i když má čtyři adventní neděle.

 

5.12. Čert

V podvečer chodí průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata nejenom řada písní a koled, ale i zvyků, tradic a také pověr a historek. Právě čert je postavička, které se děti bojí a slibují Mikuláši, že příští rok budou určitě hodnější.

V náboženských představách a v pohádkách je to nadpřirozená bytost, která žije v pekle. Zosobňuje zlo a je k člověku zpravidla nepřátelská. Tato bytost bývá znázorňována jako tvor podobný člověku, má chlupy, rohy, kopyta a ocas. Další výrazy pro totéž jsou ďábel, ďas, satan, rarach.

O původu čertů si lidé v Čechách a ve Slezsku vyprávěli, že jsou to pyšní andělé svržení do pekla. Nedopadli však všichni hned do pekla, nýbrž někteří na skály, jiní zase na vodu. A tak vznikli zlí duchové lesní a skalní a také vodníci.

Čert mívá v našich pověstech lidskou podobu. Jeho znakem bývá kulhavá noha nebo přímo koňské kopyto, na ruce drápy a ve vlasech růžky. Bývá oblečen v černém a někdy vystupuje jako myslivec oblečený v zeleném. Dovede se proměňovat a často vystupuje ve zvířecí podobě. Jeho zjev bývá především spojován s kozlem, ale v pověstech vystupuje i jako černý pes s ohnivýma očima. Zjevuje se i v podobách jiných černých zvířat: havrana, kocoura či ve zjevech různých neskutečných monster.

Podle legend žijí čerti v pekle, nalézajícím se kdesi v podzemí. Tato pekla se snažili budovat i různě po světě, aby měli blíže k duším sváděných lidí. V Čechách i na Moravě se mnohým otvorům připisuje pochybná vlastnost být dírami do pekla. Rozervané strouhy bývají připisovány buď ďáblovy samotnému, nebo nešťastníkům zapřažených do pluhu, které čert pohání.

Čert s lidmi uzavírá smlouvy stvrzené krví, výměnou za duši přinášel obvykle bohatství, poklady, moc, ovšem jen na omezenou dobu. Někdy bylo možné se čerta zbavit vyhranou sázkou. Mimo to se jak známo čert bál svěcené vody a kříže. Čert se většinou sází, že za noc postaví most, vystaví věž do nebe, anebo vykope či zasype studnu.

Konečně ďábel předsedal setkáním čarodějnic v podobě obrovského černého kozla a byl vzýván a ctěn svobodomyslnými lidmi. Ďábel mohl na lidi přímo působit pokušením a posedlostí. Z posedlého byl zlý duch vyháněn pomocí modliteb, svěcené vody a jiných magických prostředků.

 

6.12. Mikuláš

Obchůzka maskovaných postav Mikuláše, čerta a anděla 5. prosince je bohudík stále běžná. Někdy je však brána jako povyražení až příliš malých dětí. Tyto postavy by měly být představovány dospělými osobami. Vhodným dárkem byly pro naše předky cukrovinky, stavbičky z ovoce apod. Původ tohoto obyčeje se vysvětluje tak, že podle legendy prý biskup Mikuláš jednomu chudému občanu tajně vhodil v noci pytlík s penězi do okna, aby otec mohl podle tehdejšího obyčeje provdat své tři dcery. Tak se stal Mikuláš patronem dítek, které se těší, že od něho dostanou dárky. Dárky se nejčastěji dávaly za okno. Méně známo je, že maskované postavy chodí i v předvečer svátků svaté Barbory 4. prosince a svaté Lucie 13. prosince.

V podvečer chodí průvod Mikuláše, anděla a čerta. S těmito pochůzkami je spjata nejenom řada písní a koled, ale i zvyků. Čert nikdy nenaděluje, ale má mít krásnou divokou masku. Dětem naděluje s příslušným napomenutím pouze anděl. Mikuláš má mít při sobě hodně drobností pro hodné děti, které pak dává andělovi a pověřuje ho, aby je rozdal. Děti mají mít za oknem, pod polštářem, v síni na klice punčošku ještě pro noční dárky od Mikuláše. Děti na Hané dostávaly pečivo formované do podoby figurek lidí a zvířat, v jihozápadních Čechách zase figurky ze sušených švestek.

 

24.12. Vánoce

Mezi vzpomínkami z dětství, které se každému vybavují, jsou vzpomínky na Vánoce. Jsou milé sluchu i zraku, plné vůně a chutí, které nás provázejí po celý život. Rodinné teplo vánoc milujeme všichni.

Pro člověka dávných dob, obklopeného neznámým, často drsným a krutým světem, měly vánoce kouzelný význam v plném slova smyslu. Člověk si v nich různými symbolickými způsoby, pocházejícími až z pravěku lidstva, vyprošoval pro sebe a svou rodinu celoroční štěstí a zdraví.

Kuchyně všedních dnů bývala v dřívějších dobách chudá, protože pšeničná mouka byla drahá, stejně jako ostatní suroviny. O to bohatší ale býval vánoční stůl. Podávala se oblíbená hrachová polévka, hrách, čočka, jáhly, kroupy, ovocné omáčky a různé jiné omáčky. Všude pekli vánočku, záviny a koláče. Na Ostravsku končívala večeře oplatkou s medem, jinde se podávaly chlupaté knedlíky a nesměla také samozřejmě chybět ryba upravená na nejrůznější způsoby.

Atmosféru štědrovečerní večeře můžeme vykouzlit vedle podávání tradičních jídel také slavnostním prostřením, drobnými stylovými vánočními předměty, purpurou, vůní františků, prskavkami, stylovými svícny, naleštěným nejrůznějším ovocem, jablky, hroznovým vínem, sušenými jablky a švestkami, pomeranči, mandarinkami, banány a různými druhy ořechů. Nejen dospělí, ale především děti velice citově vnímají tuto slavnostní vánoční chvíli, kterou si ve svých dětských dušičkách odnášejí do svého dalšího života a tím ji potom napodobují a znovu objevují ve svých budoucích rodinách.

 

31.12. Silvestr

31. prosince, poslední den roku, je sv. Silvestra. Kněz, který přežil pronásledování křesťanů za císaře Diokleciána, se stal r. 311 papežem. Podle legendy pokřtil císaře Diokleciána a jeho ženu sv. Helenu. Zemřel roku 335. Je jedním z prvních uctívaných světců, jehož kult se rozšířil do celé Evropy. Kdysi se jeho svátek nespojoval se žádnými oslavami ani zvyky. Silvestrovská noc získala na významu, až když se v průběhu 16. století ve většině křesťanských zemí ustálil kalendář gregoriánský a počátek nového roku na 1. lednu. Lidé navštěvovali kostel, děkovali za dobré prožití uplynulého roku a modlili se za dobrý průběh nového. Veselí a zvyky z pohanských dob však církev nepodporovala.

Teprve rozvoj ekonomiky a vědy v 19. století, který předznamenal příchod „nového zlatého věku“, dodal silvestrovské noci větší význam. Společnost bohatla a v očekávání ještě lepšího roku slavila Silvestra stále veseleji a okázaleji, s množstvím pokrmů a nápojů. Na venkově přetrvávaly některé zvyky, jako např. chození tzv. ometaček – chudých žen, které chodily po staveních, symbolicky ometaly plotnu, aby kamna v novém roce dobře hořela a přály všeho dobrého, za což obdržely almužnu. Hospodyně se varovaly toho, aby nechaly sušit prádlo, což znamenalo nebezpečí smrti někoho z rodiny v nadcházejícím roce.

Také zvyk jíst o půlnoci ovar a křen s jablky pro štěstí pochází z 19. st. Zejména léta přechodu z jednoho století do druhého v roce 1899 a 1900 a poté 1999 a 2000 znamenala nejbouřlivější oslavy Silvestra a příchodu nového roku. V ulicích, v restauracích i v domácnostech se organizovaly velkolepé zábavy a show, bohaté hody a stále nákladnější a velkolepější ohňostroje. Teprve v poslední době byly nejrůznější pochoutky vystřídány nazdobenými chlebíčky, obloženými mísami a nejrůznějšími slanými a sladkými zákusky. Stoupalo i množství vypitého alkoholu. Od konce 19. st. je běžným zvykem půlnoční přípitek šampaňským s přáním všeho nejlepšího v nadcházejícím roce.

 

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy