Zatracované uzeniny

Zastánci zdravé výživy jsou proti úplné konzumaci uzenin pro jejich vysoký obsah tuku, soli, konzervačních látek, i nekvalitního masa, třeba drůbežího separátu, což jsou jatečně oddělené a rozemleté zbytky kůže, šlachy, chrupavky atd.. tedy vlastně zbytky po oddělení kvalitního masa. Lékaři rovněž řadu let bijí na poplach, častá konzumace uzenin totiž způsobuje obezitu, vznik rakoviny tlustého střeva, problémem je obsah sóji, barviv, tzv. éček a dalších přísad. Světová zdravotnická organizace (WHO) zařadila uzeniny na seznam karcinogenů, kde je třeba nikotin, azbest. Ano, uzeniny figurují na seznamech lehkých karcinogenů…

Velký problém je i velký obsah soli v uzeninách, například ve 100 g šunky je 5 g soli, což je veškerá doporučovaná denní dávka soli! Nepříznivě na lidský organismus působí i látky při zauzování uzenin, kdy se při hoření uvolňují karciogenní látky. Rovněž opékáním buřtů při vysoké teplotě vznikají karcigonenní nitrosaminy. Rizikové jsou také dusitanové soli, které buřty a jiné uzeniny obsahují. Samozřejmě na vznik rakoviny má vliv více faktorů a okolností. Kouření také zvyšuje vznik rakoviny a ne každý kuřák ji dostane. Velký vliv má životní styl, stravovací návyky, dědičnost a další faktory.  

 

Ale my nechceme uzeniny zatracovat, vždyť se konzumují po staletí a těší se velké oblibě nejen u nás, v Čechách, ale také v Německu, Španělsku, Portugalsku, Itálii, Polsku, Francii atd.

I v případě uzenin platí zásada, měli bychom je konzumovat v přiměřené míře a kupovat jen uzeniny kvalitní. Složení výrobku musí být napsané na obalu, na prvních místech se uvádí čeho je ve výrobku nejvíce. Pokud se například v textu objeví maso páté, tak to moc kvalitní buřtík nebude. Zkontrolujte, jaké aditiva (éčka), které plní funkci konzervantu, barviva, antioxidanty a kyseliny výrobek obsahuje.

   

Za nejškodlivější se považuje v uzeninách E250, tedy dusitan sodný, česky též praganda, rychlosůl, bývá v uzeninách velmi často, jako v šunkách, buřtech, či párcích. O kvalitě uzenin často vypovídá i vyšší cena, promočí-li šunka trojitý papír, rozhodně kvalitní nebude.

Osvědčené je zařadit do svého jídelníčku uzeniny, které nezklamaly od oblíbeného řezníka nebo značky. Horký buřt, do kterého kousneme a voda dostříkne přes celý stůl, také ten není kvalitní, je v něm příliš moc vody. Horší, než pravé uzeniny, jsou jejich náhražky! Nejnebezpečnější toxické sloučeniny vznikají při opékání sójových buřtů nad ohněm.

Uzeniny jsou oblíbené, když potřebujeme vykouzlit večeři za pár minut. Také je skvělá jejich univerzálnost a jejich chuťová přidaná hodnota v pokrmech, proto jsou součástí mnoha receptů.

   

Pár rad a triků na závěr

• Hořčice a bylinky neutralizují škodlivé látky, proto hořčicí nešetřete při opékání buřtů.
• Čím více buřt nebo špekáček nakrájíme před opékáním, tím více tuku z něj vykape.
• Uzeniny ohříváme do 80 °C ve vodě nebo v páře, zachovají si tak chuť a nepraskají.
• Párky, buřty, špekáčky ohříváme v mikrovlnné troubě na nejnižším stupni, na talíř přidáme několik lžic vody.
• Do lednice nedáváme uzeniny nikdy v igelitových sáčcích, rychle se kazí.
• U vařených pokrmů, třeba buřtguláše, nepřeháníme se solením, sůl obsahuje uzenina.
• Uzeniny z jídelníčku rozhodně vynechávat z jídelníčku nebudeme, obsahuji živočišné tuky, které mají dvě nenahraditelné vlastnosti, jsou nositelem chuti a rozpouští se v nich některé vitamíny, konkrétně A, D, E, a K.

Uzeniny konzumujeme v přiměřené míře, obecně platí, s ničím se to nemá přehánět, jednou za čas si opéct buřta nad ohněm, či dát si utopence, nebo domácí klobásu, nikomu určitě neuškodí.

Text i foto: D. M.

Fotogalerie: