Hlavně v nížinách, v listnatých lesích najdeme tuto jedlou václavku. Roste od července do listopadu.
Latinsky: Armillaria gallica syn. Armillaria bulbosa
Jedlá ………………. Václavka hlíznatá se zpracovává podobně jak ostatní druhy václavek. Hodí se naložit v octě, dáváme ji do směsi, nebo ji můžeme připravit jako čínu. Skvělá je z václavek i falešná dršťková. Václavky a houby všeobecně se musí důkladně tepelně zpracovat!

Doba výskytu: červenec až listopad
Roste velmi hojně v trsech na dřevě listnáčů, méně často jehličnanů, pařezech, kmenech ale i poblíž v substrátu. Napadá i živé stromy. Je to nejhojnější druh václavky v listnatých lesích, dává přednost hlavně nížinám.
Klobouk až 10 cm, vyjímečně větší až 15 cm, vyklenutý, později plochý, s podvinutým okrajem, světle růžově hnědé až červeno hnědé barvy, pokrytý hnědými až žlutými vláknitými šupinami. Lupeny tence sbíhavé na třeň, zpočátku bílé, otlačením růžový, později růžově bílé, ve stáří růžově hnědé, v mládí jsou lupeny pokryty závojem. Třeň až 15 cm, na bázi hlízovitě rozšířen, bělavý se žlutými vločkami ,na bázi většinou hnědavý. Prsten jen pavučinovitý se žlutými vločkami, brzy se trhá a mizí. Vůně je nasládlá a chuť svíravá.

Možná záměna:
Podobná je václavka cibulkotřenná (Armillaria cepistipes), má drobnější klobouk, s tmavými šupinami, na středu nejhustšími, na okraji rychle mizejícími a třeň bez znatelných útržků vela.

Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek














































