I když je tato houba jedlá, raději ji nesbíráme pro její vzácnost.
Latinsky: Melanoleuca verrucipes
Jedlá …………………… Tmavobělka bradavčitá je jako ostatní tmavobělky jedlá, díky své vzácnosti bychom jí však měli raději chránit.
Doba výskytu: červenec až listopad
Roste vzácně jednotlivě, ale i ve skupinách v lesích, na místech kde se zpracovává dřevo, štěpka nebo piliny. Méně často ji najdeme mimo les v trávě, zejména na humózních půdách, kompostech, nebo dřevních úlomcích – mulči.
Klobouk až 100 mm, v mládí sklenutý s podvinutým okrajem, později plochý až vmáčklý, často zprohýbaný, na středu s mírným hrbolkem, v mládí světle krémový, později bělavý, na středu nahnědlý nebo našedlý. Lupeny jsou husté, nízké, krátce sbíhavé, krémové až bělavé. Třeň až 70 mm, na bázi rozšířený krémový, bělavý s výraznými černohnědými až černými šupinkami. Dužnina bílá, vůně i chuť moučná.
Možná záměna:
Dobře poznatelný druh podle černohnědého šupinkatého třeně.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
