Rod šupinovka obsahuje přes 30 druhů, žádný druh není jedovatý, přesto jen 2 druhy jsou uváděny jako jedlé: šupinovka kostrbatá a právě tato šupinovka šedohlínová (ve starších atlasech se uvádí i šupinovka slizská).
Latinsky: Pholiota lenta
Jedlá ……………….. Šupinovka šedohlínová je jedna z mála šupinovek, která je jedlá, nejlépe se hodí do směsí a na naložení v octě.
Doba výskytu: září až prosinec
Roste hojně jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajícím se listí, jehličí, kůře, větvičkách i dřevě listnáčů i jehličnanů.
Klobouk až 100 mm, polokulovitý, pak vyklenutý až plochý, podvinutý za vlhka slizský, vmládí na okraji s bělavým velem zanechávající vločkaté, ve stáří mizející šupiny. Klobouk je barvy bělavé, našedlé, uprostřed tmavší, béžový až béžově hnědý. Lupeny vykrojené a zoubkem připojené, olivově žluté, pak žlutohnědé až světle šedohnědé. Třeň až 80 mm, válcovitý, na bázi někdy rozšířený, béžový až světle hnědý, nahoře bělavý, plstnatě vláknitě šupinkatý, v mládí s pomíjivou prstencovou zónou.
Možná záměna:
Podobná je šupinovka hnědočervená (Pholiota lubrica), která má však klobouk tmavě oranžově hnědý a je nejedlá.
Zajímavost:
Rod šupinovka obsahuje přes 30 druhů, žádný druh není jedovatý, přesto jen 2 druhy jsou uváděny jako jedlé: šupinovka kostrbatá a šupinovka šedohlínová (ve starších atlasech se uvádí i šupinovka slizská). Nevynikají však kvalitou, jsou vhodné upotřebit jen pár plodnic do směsí z nouze. Většina šupinovek má velmi hořkou dužninu, rostou na dřevě listnáčů, jehličnanů, rozkládajícím se listí, kůře, rostlinných zbytcích.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.