Když je malá, vypadá jak václavka.
Latinsky: Pholliota squarrosa
Jedlá……………………..
Mladé plodnice jsou jedlé, ale starší jsou již tuhé a mohou být i nahořklé.
Doba výskytu: léto až podzim
Houba, která bývá v mládí často zaměňována s václavkami, je šupinovka kostrbatá, jež roste na dřevě jak listnáčů, tak jehličnanů.
Klobouk má 3-20 cm v průměru, v mládí je polokulovitý, později široce kuželovitý až vyklenutý. Na středu má většinou hrbolek. Povrch je suchý, světle žlutý až žlutookrový s výraznými rezavě okrovými až hnědými šupinami, na středu vztyčenými. Husté lupeny jsou přirostlé, žlutookrové, později žlutohnědé, ve stáří až okrově hnědé s olivovým nádechem. Třeň je vysoký, štíhlý, dole ztenčený, barvy nahoře nažloutlé, přecházející směrem dolů v okrovou až rezavě hnědou. V mládí je hustě šupinatý s pavučinovitým plstnatým prstencem. Dužnina je bledě žluté barvy, tuhá, vůně je ředkvová, chuť nahořklá.
Lze ji zaměnit za václavky. Plodnice šupinovky kostrbaté v mládí václavky připomínají a jsou i chutné. Od mládí bývají šupinkaté, ale na rozdíl od václavek mají šupinatý i třeň. Odlišuje je také barva lupenů, které jsou žlutohnědé, václavky je mají světle masové.
Zajímavost:
Rod šupinovka obsahuje přes 30 druhů, žádný druh není jedovatý, přesto jen 2 druhy jsou uváděny jako jedlé: šupinovka kostrbatá a šupinovka šedohlínová (ve starších atlasech se uvádí i šupinovka slizská). Nevynikají však kvalitou, jsou vhodné upotřebit jen pár plodnic do směsí z nouze.
Většina šupinovek má velmi hořkou dužninu, rostou na dřevě listnáčů, jehličnanů, rozkládajícím se listí, kůře, rostlinných zbytcích.






















































































































































































