Polokeřík šalvěj lékařská – Salvia officinalis se kdysi pěstoval na každé zahrádce. Dnes roste i ve volné přírodě, často zde zplaňuje. V současnosti se pěstuje a přidává do pokrmů, ovšem u nás jen vzácně. V tomto článku se podíváme na pár historických záznamů o tomto koření i léčivce.
Latinsky: Salvia
Jiné názvy: toute bonne
Rod Salvia je rozšířený po celém světě a obsahuje odhadem kolem 700 druhů!

Lístky šalvěje jsou jemně plstnaté a silně aromatické…
Šalvěj lékářská
Římský lékař Plinius byl jiného názoru, předepisoval ji na střevní parazity, onemocnění plic, proti hadímu uštknutí, lístky přikládat jako náplasti na drobné rány. Latinsky se řekne šalvěj Salvia, což v překladu znamená léčit. Karel Veliký nařídil šalvěj pěstovat mnichům v každé klášterní zahradě. Francouzi nazývají tuto rostlinu toute bonne, česky vše dobré. Německá abatyše Hildegarda z Bingenu předepisovala šalvěj na onemocnění dýchacího ústrojí při běžném nachlazení, ale i při tuberkulóze, onemocnění žaludku.
Když nahlédneme do historických, lékařských záznamů, šalvěj se v dávných dobách považovala skoro za všelék a předepisovala se snad na každou nemoc. Ve skutečnosti to však s jejími léčivými účinky není zase tak moc úžasné. Ovšem prokazatelné léčivé účinky přeci jen má. Šalvěj obsahuje silice s thujonem, kafrem, cineolem, třísloviny, organické kyseliny, saponiny, vitamíny skupiny B, látky podobné ženskému hormonu estrogenu a další látky. Právě thujon je poměrně toxický a může při předávkování vyvolat pseudoepileptické záchvaty, nebo křeče. Proto se doporučuje rozumné dávkování, 3 šálky odvaru ze šalvěje denně.
Dnes se šalvěj využívá ve formě čaje při ženské menopauze (klimatérium), zdravému fungování dýchacích cest, trávení, většinou ve formě čajových směsí s jinými bylinkami. V lidové medicíně se používá odvar jako kloktadlo při zápachu z úst (v prodeji jsou na tento problém v lékárně šalvějové pastilky), nebo ve formě obkladů při pásovém oparu. Tinktura ze šalvěje se používá při padání vlasů, kdy se lístky šalvěje nechají luhovat v alkoholu, potom se výluh přefiltruje a masíruje se s ním pokožka hlavy.
Ve staročeské kuchyni se šalvěj používala k ochucení pečeného masa, tučná masa skvěle doplňovala, ochucovali se s ní nádivky, třeba do drůbeže, nebo drůbež samostatně pečená. V USA tradiční krocan na vánočním stole bývá ochucen šalvějí, dědictví přistěhovalců. Šalvěj se také často spojuje s úpravou ryb. Šalvějí se dříve ochucovaly pečené ryby a vlastně to platí dodnes. Ve francouzské kuchyni se šalvěj společně s rozmarýnem, tymiánem používá k ochucování paštik.
Šalvěj přeslenitá
Na závěr se zmíníme ještě o šalvěji přeslenité – Salvia verticillata, známé také pod lidovým názvem babské ucho. Starší ročníky si jistě vzpomenou na starší český film Dívka na koštěti, kde odvar ze šalvěje přeslenité, babského ucha, pil jeden z učitelů. Tento druh šalvěje roste ve volné přírodě a má podobné léčivé účinky jako šalvěj lékařská.

Šalvěj přeslenitá se šalvěji lékařské vůbec nepodobá…
Šalvěj muškátová
Za zmínku stojí i šalvěj muškátová – Salvia scirea, která se využívá v aromaterapii, prodává se éterický olej, který má uklidňující účinky.
Text i foto: D. Marounek
















































