Všechny ryzce ronící oranžové mléko jsou jedlé. Totéž platí i o tomto ryzci smrkovém.
Latinsky: Lactarius deterrimus
Jedlý ……………… Mladé plodnice ryzce smrkového nakládáme nejlépe do octa, jdou také opékat a grilovat, v menším množství se hodí i do směsí a polévek.
Doba výskytu: červenec až listopad
Roste hojně pouze pod smrky s kterými tvoří mykorhizu, nejvíce roste v mladších vlhkých, mechatých smrčinách.
Klobouk až 100 mm, z počátku sklenutý, později plochý, na středu vmáčklý, ve stáří nálevkovitý s hladkým a dlouho podvinutým okrajem, za sucha leskle ojíněný, za vlhka slizský, červenavě oranžový, výrazně zelenající, na okraji oranžový, tmavěji kruhovitě, někdy dosti nevýrazně pásovaný.
Lupeny jsou značně husté, křehké, sbíhavé, červenooranžové, po poranění zelenající, mléko je mrkvově červené, zprvu má mírnou chuť, po chvíli nahořklou. Třeň až 70 mm, široký, válcovitý, dutý, křehký, červenooranžový, zelenavě skvrnitý. Dužnina je v mládí tvrdá, pevná, později drobivá, bělavá na místech nasycených mlékem oranžová, pak zelenající.
Možná záměna:
Jedlý ryzec lososový (Lactarius salminocolor), roste pod jedlemi, dužnina bělavá až krémová, na řezu se zbarvuje do oranžova. Jedlý ryzec osmahlý (Lactarius queticolor), klobouk modravě našedlý, stříbřitě našedlý s oranžovými tóny, roste vzácně pod borovicemi.
Jedlý ryzec polokrvavý (Lactarius semisanguifluus), klobouk narůžověle kožově hnědý, našedlý, lupeny oranžově lososové, mléko červenooranžové, po delší době hnědavě červené, roste vzácně pod borovicemi především na vápencích. Ryzec krvavomléčný (Lactarius sanguifluus), dužnina na řezu krvavě červená, lupeny po otlačení vínově červenají, roste vzácně pod borovicemi na vápencovém podkladu.
Poučka pro praktické houbaře: všechny ryzce s oranžovým, mrkvově červeným mlékem jsou jedlé.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Článek k tématu: Využití ryzců v kuchyni 
Fotogalerie:
