Rozumíme označování potravin? Aneb jak se vyznat v informacích na obalech potravin?

Pro Čechy je kvalita potravin dlouhodobě jeden z klíčových faktorů, podle kterého se rozhodují při nákupu. Vyplývá to z výzkumu nákupního chování1, ve kterém 92 % respondentů uvedlo, že se při výběru potravin zajímají o kvalitu. Jde jim především o to, aby jídlo bylo čerstvé, zralé, bez umělých náhražek a přídatných látek. Češi se ale čím dál více také zajímají o původ potravin a studují informace uvedené na obalech.

Zorientovat se v kvalitě potravin mohou snadno díky informacím na etiketách obalů. Tyto informace podléhají poměrně přísným pravidlům, a proto je dobré se v nich umět orientovat. Kromě informací uvedených na etiketě pomáhají ke snadnějšímu rozhodování i loga s označením kvality na obalech. Pro téměř dvě třetiny respondentů z uvedeného výzkumu je ukazatelem kvality značka Klasa. Tu získávají výjimečně kvalitní produkty v porovnání s dalšími běžně dostupnými potravinami. Toto označení pomáhá s výběrem čerstvých, zralých potravin bez umělých náhražek. Co se kvality týče, dle výše zmíněného výzkumu se u značek kvality zákazníci nejvíce zaměřují na mléčné produkty.  

 

Dalším označením, podle kterého se zákazníci při nákupu orientují, je Regionální potravina. Ta zaručuje výrobky jedinečné svým tradičním složením nebo recepturou, které byly vyrobeny nebo zpracovány v konkrétním regionu, a zákazník ví, že jejich koupí podporuje místní zemědělce, farmáře a výrobce.

Lidé ale také zkoumají samotný obsah etiket. Informace na etiketách podléhají přísné legislativě, která uvádí výrobcům řadu povinností. Díky tomu však spotřebitel může mít při koupi ucelené informace o potravinových výrobcích a může se tak informovaně rozhodovat.

 

Pozor na chytáky

Na co bychom se měli při nákupu zaměřit u etiket, je samotný název výrobku. Zákon totiž u řady potravin přesně určuje, co musí splňovat, aby dané označení vůbec mohly používat. Rozdíly jsou pak i mezi zákonným názvem a popisným názvem.

Popisný název může být použit ke zdůraznění určitých vlastností produktu a k ujasnění použití výrobku. Spotřebitel však nesmí být prostřednictvím popisného názvu klamán. Zákonný název pak musí být vždy uveden na etiketě potraviny a odpovídá kategorii, do které je produkt zařazen podle příslušných předpisů.

Existují společná pravidla pro označování potravin, která platí pro všechny potraviny, a také existují zvláštní pravidla pro označování určitých druhů potravin, jako jsou maso, alkohol a potraviny podléhající rychlé zkáze.

U masa můžeme najít rozdíly například u vepřové šunky nejvyšší jakosti a šunky standard. Šunka z vepřového masa je vyrobena jen z vepřové kýty či z masa vepřové kýty. Šunka nejvyšší jakosti musí obsahovat minimálně 16 % čistých svalových bílkovin a šunka standard minimálně 10 %. A ještě můžeme jako příklad uvést vepřové maso ve vlastní šťávě a vepřovou konzervu, což také není jedno a totéž. Vepřové maso musí obsahovat alespoň 70 % masa a nejvýše 40 % tuku, naopak u vepřové konzervy není minimální množství stanoveno.

 

 

U alkoholu pak na etiketě musí být uveden obsah alkoholu v procentech a objem láhve. Také musí být uvedeno varování pro těhotné ženy a osoby s nízkou tolerancí na alkohol. U potravin podléhajících rychlé zkáze musí být uvedeno datum spotřeby. Datum minimální trvanlivosti označuje, do kdy je potravina nejlepší kvality, ale stále je bezpečná k jídlu. Datum spotřeby označuje, do kdy musí být potravina spotřebována, aby byla bezpečná pro konzumaci. Pro osoby s alergiemi musí být na etiketě uvedeno, zda potravina obsahuje alergeny, jako jsou lepek, laktóza nebo sója. Pokud potravina obsahuje alergeny, musí být uvedeno výrazné varování na etiketě.

Pokud potravina nese označení „bez“ nebo „s nízký obsahem“, musí splňovat určitá kritéria stanovená zákonem. Například potravina s označením „bez cukru“ musí obsahovat méně než 0,5 g cukru na 100 g potraviny. Tvrzení, že se jedná o nízkotučnou potravinu, a jakékoli tvrzení, které má pro spotřebitele pravděpodobně stejný význam, lze použít pouze tehdy, neobsahuje-li produkt více než 3 g tuku na 100 g v případě potravin pevné konzistence nebo 1,5 g tuku na 100 ml v případě tekutin (1,8 g tuku na 100 ml v případě polotučného mléka).

A co „éčka“? Pokud má nějaká přídatná potravinářská látka přidělené E s číslem, znamená to, že prošla testováním bezpečnosti a byla schválena pro použití v celé EU. Toto schválení se dlouhodobě sleduje a přezkoumává ve světle nových vědeckých údajů. Všechny povolené přídatné látky procházejí důkladným toxikologickým testováním a jsou považovány za bezpečné. Samozřejmě je vždy lepší si vybírat potraviny s nízkým počtem přídatných látek. Nicméně i potraviny s dlouhým sezamem přídatných látek legislativu splňují.

 

Pro lepší orientaci přinášíme souhrn údajů, které musí etikety obsahovat:

 

Název potraviny

Na obalu musí být označený zákonný název potraviny, který je definovaný právním předpisem. Musí obsahovat informace o fyzickém stavu potraviny nebo o zvláštní úpravě, kterou potraviny prošla (mražená, sušená). K tomu je možné dodat na obal i obchodní/popisný název výrobku.

 

Množství

Čisté množství potravin se vyjadřuje v objemových a hmotnostních jednotkách.

 

Složení potravin (seznam složek)

Seznam složek obsahuje všechny složky potraviny seřazené sestupně podle hmotnosti, stanové v okamžiku jejich použití při výrobě potraviny. Patří sem i přídatné látky, které mohou být napsané pod svým názvem nebo E kódem s kategorií, do které patří (například emulgátor, sladidlo nebo zahušťovadlo).

 

Trvanlivost

Zde je zapotřebí rozlišit dvě hlavní možnosti pro vyznačení data spotřeby:

• Datum použitelnosti („Spotřebujte do“) se uvádí u potravin, které podléhají rychle zkáze a musí být rychle spotřebovány. Týká se to například mléčných výrobků, ryb, chlazené drůbeže, všech výrobků studené kuchyně atp.
• Datum minimální trvanlivosti („Minimální trvanlivost“) se uvádí u potravin, které se rychle nekazí. Mohou to být například konzervy, sušenky, čokoláda, nápoje, těstoviny atp. Potraviny s prošlou dobou trvanlivosti je možné uvádět do oběhu, ale pouze pokud jsou zdravotně nezávadné, a musí být jasně označené a oddělené. Ale pozor, nikoliv slovy „sleva“ nebo „akce“.

 

Alergeny

Alergeny musí být ve složení vždy odlišeny od ostatních složek (například typem písma nebo barvou pozadí). Pokud je alergen přímo zmíněn v názvu potraviny, například Mléčná rýže, kde je alergen mléko, nemusí být daná alergenní složka v seznamu zvýrazněná.
Celkem máme 14 druhů alergenů.

• obiloviny obsahující lepek; korýši; vejce; ryby; arašídy (podzemnice olejná); sója; mléko; skořápkové plody; celer; hořčice; sezam; oxid siřičitý a siřičitany; lupina; měkkýši.

 

Původ výrobku

U potravin musí být vždy uveden název a adresa výrobce, balírny nebo dovozce pro možnou reklamaci nebo získání dodatečných informací o výrobku. U některých výrobků (maso, ovoce, zelenina) je závazné uvést i zemi nebo oblast původu. Toto je také závazné, pokud obal výrobku obsahuje vlajku, logo či prvky jiného státu, než odkud výrobek pochází.

 

Výživové hodnoty

Tabulka nutričních hodnot nám říká, jak energeticky a nutričně bohatá je daná potravina. Energetická hodnota se uvádí v kilokaloriích (kcal) a v kilojoulech (kJ). Věděli jste, že referenční hodnota denního příjmu energie pro průměrného dospělého člověka je 2 000 kcal, což je 8 400 kJ? Důležité je ale sledovat také množství sacharidů, cukrů, bílkovin, tuku, nasycených mastných kyselin, vitaminů a soli.

• Hodnoty jsou stanovené vždy na 100 g výrobku. Je tedy potřeba přepočítat si výrobky na svou porci.

 

Loga kvality

Pokud výrobce či producent získá ocenění kvality, je povinen tato loga umístit na obal. Označují se tak potraviny, které jsou lokální, kvalitní a něčím výjimečné ve srovnání s ostatními potravinami.

 

Další označení, která musí nést jednotlivé etikety potravin:

• Podmínky uchování nebo podmínky použití
• Návod k použití
• Teplota skladování

Fotogalerie: