Sice jedlá, ale velmi vzácná houba, proto ji nesbíráme, ale raději chráníme!
Latinsky: Agaricus spissicaulis syn. A. litoralis
Jedlá …………… Pečárka tlustonohá je sice jedlá, ale pro její vzácnost ji nesbíráme, ale chráníme!
Doba výskytu: červen až září
Roste vzácně ve skupinách nebo jednotlivě na loukách, pastvinách, parcích, ale i v listnatých a smíšených lesích, v Červeném seznamu je uvedena jako kriticky ohrožený druh, její nálezy by se měli hlásit a dokladovat a oznámit mykologickým pracovištím v Praze a Brně, kontakt najdete na www.myko.cz.
Klobouk až 120 mm, v mládí polokulovitý, později zaobleně sklenutý, v dospělosti sklenutě rozložený až rozložený se středem klobouku často stlačeným, tlustě pevně masitý, pokožka klobouku hedvábitá s tendencí políčkovitě rozpukávat, bělavá, šedobělavá, špinavě nažloutlá, řídce pokryta přitisklými zahnědlými pomíjivými šupinkami, pokožka má po omaku tendenci žloutnout.
Třeň až 60 mm, tlustý válcovitý, k bázi mírně ztenčený, často břichatý nebo vřetenovitý, někdy s myceliovými provazci na bázi připomínající kořínky, bělavý, šedobělavý, hladký, hedvábitý nebo i vločkatý, v dospělosti někdy dutý prsten na třeni je jednoduchý, široký, tenký, bělavý, svrchu trochu rýhovaný, na spodu hladký nebo drobně vločkatý.
Lupeny jsou volné, husté, bledé, dlouho růžové až špinavě masově červené, v dospělosti černohnědé. Dužnina je pevná, tuhá, tlustá, bělavá po poranění a na řezu růžoví až masově červená, vůně příjemná, někdy s benzaldehydovým nádechem, chuť nasládlá příjemná.
Možná záměna:
Velmi podobná je pečárka opásaná (Agaricus bitorquis), ta nemá však tak mohutný třeň, jinou barvu pokožky klobouku, odlišné jsou i mikroskopické znaky.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek













































































































































