Pečárka perličková může vyvolat mírnější žaludeční otravy, do kuchyně nepatří!
Latinsky: Agaricus moelleri syn. A. praeclaresquamosus A. placomyces, A. meleagris
Jedovatá! ………………. Pečárka perličková je jedovatá houba, může vyvolat mírnější žaludeční otravy, v kuchyni nemá co dělat.
Doba výskytu: květen až říjen
Roste nehojně kolem vodních toků a v lužních lesích.
Klobouk až 120 mm, v mládí polokulovitý, později kuželovitý s podvinutým okrajem, ve stáří až rozprostřený, na bílém nebo šedavém podkladě je šedohnědě až černě šupinkatý. Lupeny jsou husté, růžové, šedorůžové, ve stáří čokoládově hnědé. Třeň až 120 mm, válcovitý, často zakřivený, prohnutý, na bázi hlízovitě rozšířený, bělavý, s nažloutlým odstínem a s bělavým převislým prstenem. Dužnina je bílá, na řezu slabě žloutne a má slabý nepříjemný karbolový pach, který po rozemnutí dužniny je intenzivní, chuť nepříjemná.
Možná záměna:
Velmi podobná je pečárka koroptví (Agaricus phaeolepidotus), šupinky jsou na hlínově žlutém podkladu a zbarveny skořicově až načervenale, hnědě, pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma), má na klobouku jemné šedé šupinky a také intenzivně žloutne. Všechny tyto 3 jedovaté druhy spojuje žloutnutí dužniny a nepříjemný karbolový zápach.
Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: Martin Kříž
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.