Pečárka ovčí je příjemně aromatická houba, velmi chutná.
Latinsky: Agaricus arvensis
Jedlá ……….. je to jedna z nejchutnějších pečárek, hodí se jak do směsí, tak i na obalování
Doba výskytu: léto až podzim
Nalezneme ji často na loukách či pohnojených místech. Všechny pečárky mají od mládí růžové lupeny a ve stáří hnědé až černé.
Klobouk pečárky ovčí má v průměru 5-15 cm, v mládí je polokulovitý či vejčitý, v dospělosti sklenutý až plochý často s hrbolkem na středu. Zbarven je bíle až krémově s citronově žlutým nádechem, otlačenim žloutne. Povrch je lysý, hedvábný, na okraji jemně šupinkatý a ověnčený zbytky závoje. Lupeny jsou husté, dlouho bledé, později šedě masové, ve stáří až černohnědé. Závoj je blanitý, bílý. Prsten je blanitý, na spodu vločkatý, bílý, ve stáří až černohnědý, vytrvávající.
Třeň je 7 – 15 cm vysoký, 1,5 – 3 cm tlustý, válcovitý, dole trochu ztluštělý, bílý, otlačením žloutnoucí, hladký, v dospělosti dutý. Dužnina je bílá, na řezu neměnná. Chuť lahodná, vůně jemně anýzová.
Záměna je možná za pečárku zápašnou, pečárka ovčí má však velmi příjemnou vůni a žloutnutí po poranění třmínku je pomalejší a později nešedne, ale přetrvává. Záměna je možná i za bílou formu mochomůrky zelené nebo mochomůrky jarní. Bílé lupeny mochomůrek i v dospělosti však mochomůrky bezpečně odhalí.
Fotogalerie:
