Mrazuvzdorná dvouletka pěstovaná jako jednoletá zelenina pro jedlý kořen. Obsahuje uhlovodíky, vitamín E, C a B.

Latinsky: Pastinaca sativa
Ve středověku byl pastinák ceněn pro svoje velmi různorodé léčebné účinky; tlumil bolest zubů, pomáhal při zduření varlat a žaludečních potížích. V 16. století sloužil pastinák jako krmivo pro zvířata. Do Ameriky přinesli pastinák staří osadníci.
Dokud se ve starém 19. století neobjevila cukrová řepa, sloužil pastinák jako sladidlo – šťáva se nechala odpařit a hnědá hmota se užívala jako med. V té době někteří považovali pastinákové víno za stejně kvalitní jako malvaz a v Irsku se běžně pilo pastinákové pivo. Dnes v Itálii krmí prasata, chovaná na parmskou šunku, právě pastinákem.
Zmínka o pastinákovém chlebu a „sladkém a chutném pastinákovém koláči“ pocházejí z Anglie 17. století. Často se jedl se slanečky a byl jednou z hlavních plodin během půstu.
Kořeny pastináku je lepší před úpravou oškrábat než oloupat. Můžeme je pak vařit, péct, připravit z ních kaši, anebo je opečené podávat k hovězímu, drůbežímu či vepřovému masu. Dá se skvěle kombinovat s mrkví.
Pastinák můžeme lehce povařit, pak ho jíst studený. Také ho můžeme uvařit v páře a pak orestovat na oleji jako hranolky, anebo jej nakrájený máčíme v rozpuštěném másle. Přidáváme ho strouhaný do salátů, na kostky nakrájený do polévek a dušených jídel. Pastinák vařený v páře se dá také smažit na másle a podávat posypaný petrželkou, anebo zapéct v grilu s parmazánem.
Kořeny uvařené v páře rozkrojíme podélně a necháme je zkaramelizovat s máslem, hnědým cukrem a muškátovým oříškem. Zajímavý je i takto uvařený pastinák, posypaný sekanými vlašskými ořechy a ochucený kapkou sherry.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew


























































































































