Plod s krásným názvem Papája je sladký s měkkou dužinou se spoustou šťávy. Krásně voní. Slupka a zrníčka se nekonzumují! Papája je výborná čerstvá s plátky šunky, nebo zamíchaná v ovocném salátě. Přidává se i do zmrzliny.
Latinsky: Carica papaya
Bylina (strom) vysoká do 6 m. Plody má velké až 30×15 cm, bohaté na enzym papain podporující trávení. Kromě mnoha dalších vítamínů obsahuje papája B a C vitmín a provitamín A. V plodu se nachází i značné množství vápníku.
Papája melounová je malý strom, připomínající svou nevětvenou lodyhou zakončenou trsem listů palmu. Na jedné rostlině se rodí v průměru padesát zelených plodů. Vyskytují se jak samčí a samičí, tak i oboupohlavné rostliny.
Plody, podobné melounům, mění během dozrávání barvu na žlutooranžovou. Mohou vážit až 2 kg. Dužnina je obvykle růžová a v jejím středu je dutina, naplněná drobnými kulatými semeny.
Vlastí papáje je Střední Amerika, rychle se však rozšířila do všech teplých krajů.
Odrůda Solo je zakrslá komerční varieta. Většina rostlin však náleží k místním odrůdám, které se pěstují ze semen a jsou neobyčejně proměnlivé. Můžeme je vypěstovat z čerstvých plodů. Carica candamarecensis neboli horká papája je odolným druhem s drsnými listy a drobnými zbrázděnými plody s jablenou vůní. Syrové jsou příliš kyselé, dobře se však hodí k vaření nebo výrobě džemů.
Papája rodí po celý rok a nezralé plody lze skladovat po řadu dní. Ať už čerstvá či vařená jako zelenina nebo ovoce, papája je vždy lahodná, zejména při prvním ochutnání. Významné rovněž je, že plody i listy obsahují proteolytický enzym papain, jehož účinkem křehne maso, vařené spolu s nimi.
Tip: Papája dozrává při pokojové teplotě. Je zralá, pokud se po lehkém stisku objeví na slupce žlutá skvrna.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew





















































































