REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Opravdu plané plodiny

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

V zahradách a parcích se skrývá řada rostlin s jedlými plody, které nejsou vždy skvělé chuti, ale slibují do budoucna velké možnosti pro jejich zušlechtění. Následující druhy jsou jen malým výběrem mnoha plodin, jež se příležitostně konzumují, nenašly však doposud širší uplatnění.


Asimina triloba, asimína trojlaločná, muďoul, Annonaceae. Je blízce příbuzná papáji, ale podstatně odolnější. Ve své americké domovině se vyskytuje až daleko na severu po Michigan a New York. Je to velký, atraktivně vyhlížející keř s četnými výhony a dlouhými listy, odolný vůči škůdcům. Je jednodomá, opylení zajišťují mouchy. Zelené plody, dlouhé až 5 až 15 cm, během zrání žloutnou až do bronzova. Žlutá dužina s velkými hnědými semeny a pryskyřičnou vůní se tepelně upravuje.

 

Annonaceae

 

Carpobrotus edulis, „Hottentotský fík“, Aizoaceae pochází z Jižní Afriky, zplanělá se však vyskytuje na pobřeží jihozápadní Anglie a jižní Evropy. Z velkých červených, někdy i žlutých květů se vytvářejí drobné plody podobné fíkům, které se konzumují syrové, tepelně upravené, nakládané nebo zavařené. Z dužnatých listů se připravuje salát.

Ceratonia siliqua, rohovník obecný, Caesalpiniaceae. Rohovník neboli svatojánský chléb má jedlé červenohnědé lusky, podobné fazolovým. Chutí natolik připomínají čokoládu, že se občas využívá jako její náhražka. Semena se nejí, vyznačují se však takovou vyrovnaností rozměrů a váhy, že se používají jako zlatnické závaží. Hmotnost jednoho semene – karát – je dodnes užívanou jednotkou. Lusky se používají jako krmivo pro zvířata.

Eleagnus umbellata, hlošina, Eleagnaceae je bujný, rozložitý keř původem z Asie s vonnými žlutými květy a drobnými oranžovými nebo červenými plody, které se používají podobně jako červený rybíz nebo sušené jako „rozinky“. Mnohé druhy tohoto rodu mají jedlé plody. Hlošina stříbrná (E. commutata) má vodnaté stříbřité plody a stejně zbarvené listy. Sladké plody hlošiny úzkolisté jsou dosud oblíbené v jihovýchodní Evropě.

Humulus lupulus, chmel otáčivý, Cannabidaceae je odolná popínavá rostlina s listy podobnými javorovým, je blízce příbuzná konopí a pochází z Evropy. Na dvojitém stonku vyrůstají převislé šištice aromatických zelenožlutých květů, které se postupně zvětšují a vytvářejí hlávky. Práškový lupulin z nich se pro svou nahořklou chuť přidává do piva. Mladé rašící výhonky se mohou časně zjara jíst podobně jako chřest.

Rhus glabra, škumpa hladká, Anacardiaceae. Nenáročný keř, často se pěstuje pro své ozdobné listy, které se na podzim zbarvují šarlatově. Na samčích i samičích rostlinách však vyrůstá také množství plodů, které kdysi pojídali Indiáni. Mají kyselou chuť a uívali se jako náhražka octa. Usušené a drcené sloužily k okořenění masitých a tučných pokrmů. Rovněž několik dalších druhů rodu Rhus má jedlé plody nebo listy, při jejich sběru je však na místě nějvětší opatrnost, neboť blízce příbuzný R. toxicodendrom je jedovatý!

Yucca filamentosa, juka, Liliaceae. Známá zahradní trvalka s mečovitými listy. Ve své domovině, na jihozápadě Severní Ameriky, sbírali domorodci plody velikosti broskve a poupata pojídali vařená nebo pražená.

Hippophae rhamnoides, rakytník řešetlákový, Eleagnaceae. Vysoký, trnitý keř, rodí žluté či oranžové kyselé plody. Syrové plody jsou pro většinu lidí příliš hořké, pojídali se však v době nouze. V Rusku se hojně sbírá jako bohatý zdroj vitamínu C. Ve Francii se z nich vyrábí omáčka k rybám a masu a ve střední Evropě se zavařují do rosolů, které se pojídají s rybou nebo se sýrem.

Druhy rodu Tilia, lípa, Tiliaceae. Všeobecně známý strom poskytuje mízu, z níž se dříve vařil cukr. Plody se kdysi rozemílaly na „čokoládu“, která si však pro svou malou trvanlivost nezískala širší oblibu.

Gaultheria procumbens, libavka, Ericaceae. Nízká stálezelená rostlina s bílými květy a červenými plody pochází ze Severní Ameriky. Plody se mohou jíst syrové, spíše se z nich dělají zavařeniny a dorty. Z listů se dříve vařil čaj.

Smilacina racemosa, smilacína, Liliaceae je zahradní květina s načechranými bílými květy a červenými, jedlými a sladkými plody.

 

Zdroj: Velká kniha zeleniny,bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Viarová, Bob Flowedew

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy