Vytrvalá chladuvzdorná rostlina pěstovaná pro hlízy. Obsahuje asi 85 % vody, uhlovodíky, malé množství bílkovin.
Latinsky: Oxalis tuberosa
Jiný název: Šťavel hlíznatý
Oka se vyskytuje běžně ve vysokých polohách And od Vanzuely po severní Argentinu. Šťavel pěstují také na Nové Zélandu, kam se dostal z Chile. V evropských a amerických zahradách na něj v dnešní době narazíme jen vzácně, i když kdysi sloužil jako náhražka brambor.
Po staletí byly hlízy oky šlechtěny s cílem dosáhnout co nejlepší chuť a co nejnižší obsah krystalů šťavelanu vápenatého, díky nimž by jinak byly nejedlé. Před konzumací ji necháme několik dní změknout. V Jižní Americe je nechávají ležet a schnout na slunci – jsou pak moučnaté a méně kyselé. Po několika týdenním sušení jsou sladké a chutí dokonce připomínají sušené fíky.
Kyselosti lze hlízy zbavit vařením v několika vodách, chuť zlepšuje i přemrznutí.
Oka se může jíst syrová, opečená, vařená, proslazená jako sladké brambory a může se přidávat do polévek nebo dušených jídel jako batáty. Listy a mladé výhonky se přidávají do salátů nebo se mohou upravit jako šťovík.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.