Větvičkami myrty se zdobí klopy svatebčanů, svatební kytice i svatební koláčky. Má to svůj důvod, jméno totiž tento stálezelený keř dostal po kněžce nazývané Myrrha, která sloužila bohyni lásky, Venuši. Bohyně prý proměnila svoji nejoblíbenější slušku právě v keř myrty, aby ji uchránila před neodbytným nápadníkem …
Latinsky: Myrtus communis
Myrta je tedy stálezelený keř vyrůstající do výšky až 5 m. Má lesklé, tuhé listy, jteré pronikavě voní. Ze žlutobílých květů se pak vyvinou modročerné bobule.
Divoce rostoucí myrtu najdeme v horských pásmech Afriky, na Středním východě a na jihu Evropy. Květy se suší především do vonných purpur, listy a bobule se suší a používají jako koření, nejčastěji na divočinu a na pečená masa.
Využití v kuchyni:
Myrta je vhodná do marinád používaných při grilování, sušené větcičky vhozené na uhlíky pod gril pak maso úžasně navoní. Čerstvými listy se vykládají dutiny ulovených divokých ptáků, sušené listy výtečně dochutí dušené pokrmy.
Sušené a pomleté bobule pak můžeme použít při dochucení pikantních pokrmů, mají totiž relativně nasládlou, ale velmi zajímavou chuť, která hodně vzdáleně připomíná jalovčinky.
Výluhy z myrty pomáhají při zánětech nosních a čelních dutin, zánětech dýchacích cest. Myrta se dále využívá v lidovém léčitelství proti akné, opruzeninám, na podlitiny a hemeroidy.








































































































































