Masopust

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Vytisknout Odeslat emailem

Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi.

Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Masopustní radovánky spadaly do doby poměrného pracovního klidu, zimní pohody a byly v podstatě pokračováním svátků vánočních – koledy vánoční, ovšem v rouše daleko veselejším a nevázanějším.

Vrcholem těchto lidových bakchanálií byl poslední týden masopustní, začínající již “tučným” čtvrtkem, v němž pak byly významné tři poslední “bláznivé dni”, ostatky. Po nich přišla popeleční středa, nastával půst a příprava na jarní práce polní.

Poslední masopustní muzika začala již v neděli po obědě a pokračovala od tohoto času až do popeleční středy, někdy dokonce až do “pytlového” čtvrtka byla dědina v jednom kole; maškarní obchůzky, skákání na konopě, vodění kotka, mečové tance, voračky – to všechno byly zábavy, které vytvářely nepřetržitý kruh veselé podívané i vlastního veselí. Teprve pochovávání Masopustu nebo basy (barbory) přivedlo rozjařené tanečníky do normálního proudu života a připomnělo, že zimní radovánky musí skončit, protože země čeká na pluh a setí. Na popeleční středu odevzdal tak rozmarný Masopust své královské žezlo smutnému Půstovi.

Zvláštní masopustní zábavy, slavnosti, obřady a tance lze v hrubých rysech shrnout do čtyř oddílů:

1. Masopustní průvody maškarní.
2. Zvláštní slavnosti na ukončení draček, přástek (konaly se zpravidlo v masopustních dnech)
3. Pochovávání Masopustu – basy.
4. Zvláštní tance obřadní: „skákání na konopě”, „tance mečové” („šavlové”), honění „kota” a tanec „káčer” („konopí máčat”).

Masopust byl pro naše předky oficiálním svátkem obžerství, během kterého bylo třeba se dosyta najíst. Vepřo knedlo zelo, vrabci, ovárek, křupavé škvarky. Po masopustu totož následoval dlouhý čtyřicetidenní půst. Masopust končil přesně se začátkem Popeleční středy, právě uprostřed nejdivočejšího masopustního reje.

Bez čeho se masopust nikdy nemohl obejít, to byly křupavé, z vroucího másla právě vylovené koblihy. Aby nádherně voněly, hospodyně je sypaly cukrem smíchaným s pravou vanilkou, která patřila a dosud patří k nejvzácnějšímu koření. Nejlépe plněné zavařeninou, jindy s otvorem uprostřed.

Zdroj: Archiv Jaroslava Vašáka

Celý článek najdete zde: 31.1. až 16.3. Masopust