První český prezident Masaryk Tomáš Garrique (narozen 7.3.1850 – zemřel 14. září 1937). Prezidentem byl zvolen 14.11. 1918 do roku 1935. Masarykovi vařil kuchař Jiří Hlávka.
Prezident Masaryk T.
G.
byl v jídle neobyčejně skromný, ale měl rád jídlo vždy vkusně upravené a pěkně podávané. Pochutnával si zvlášť na dobrém moučníku. Měl rád švestkové knedlíky sypané mákem. Jeho častou večeří byla jen bílá káva s kouskem domácí buchty. Nejmilejším chodem pana prezidenta byla černá káva po obědě. Součástí jeho snídaně byla vždy čerstvá ovocná šťáva, nejraději z grepu a čerstvé ovoce. U Masaryků se jedlo vždy prostě a velice jednoduše. Nejoblíbenější jídlo dcery pana prezidenta Alice Masarykové bylo také jednoduché – k večeři měla nejraději staročeské kyselo.
Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě, to není materialismem – materialism je nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí přes míru a proti rozumu. Chcete-li to vědět, tedy jím třikrát denně:
Ke snídani, napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje, jídával jsem někdy i vejce naměkko, ale není to prý moc zdravé.
K obědu – několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníká, ovoce a černou kávu.
K večeři jsem si zvykl na talířek nebo kousek buchty a mlékem obarveným kapkou kávy. To stačí.
Ani svým hostům nepředkládám k obědu víc, až na jednu koncesi, že dostanu tzv. entré, obyčejně rybu nebo tak, prý taková zákuska podporuje apetit – nevím k čemu je toho potřeba, stačí ukojit přirozený hlad.
Mezi tím trojím jídlem nepožívám nic, leda o páté doušek holého čaje, je-li společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, jako každý pracující úd, a toho se mu dostane vyhladověním. Většina lidí si nechává svůj žaludek dřít do úmoru – přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena. Dne už i medicina varuje lidi před tloušťkou, tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. To se rozumí, i to patří k programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.
Pokud se pití týká, nikdy jsem nepil kořalky, víno jsem píval od chlapectví, narodil jsem se ve vinném kraji. Pivo jsem se naučil pít až ve městě. Teprve před svým padesátým rokem jsem poznal, že alkohol není k ničemu dobrému, ale spíš k zlému a přestal jsem pít vůbec. Po mé poslední nemoci mě doktoři nutili, abych pil před jídlem skleničku vína. Nechutnalo mi a konečně jsem pokusy zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe. Jako prezident jsem i své hosty nutil, aby jedli bez vína nebo piva, ale nešlo to. No dobře, myslím si, ať každý dělá, jak se mu líbí. Abstinence není mým náboženstvím, ale občas se pokouším své spoluobčany upozornit, jak nemírné pití je, stručně řečeno, hloupé.
Alice Masaryková, dcera TGM se narodila 3.5.1879 a zemřela v roce 1966. Charlotte Masaryková se narodila 28.11.1850 a zemřela 13.5.1923 ). Poslední vnučka Herberta Masaryková se narodila 6. července 1915 a zemřela 30. září 1986 ve věku 81 let.
Na pivo si Masaryk nikdy nezvykl, pivo mu nechutnalo. Dokládá to i drobná, rovněž na fotografii zachycená událost, která se odehrála v Brně. V roce 1929 navštívil prezident Masaryk pivovarsko-sladařskou výstavu. Když se pořadatelé chlubili oceněným vzorkem, z nabízeného korbele se nenapil, pouze olíznul prst namočený v pěně a řekl: „Brr, to je hořké.“ (kliknutím na foto získáte větší obrázek)
V dobách prezidentování ho doktoři nutili, aby pil před jídlem skleničku vína; nechutnalo mu a zjistil, že to jde bez vína také a ještě lépe. Zprvu chtěl i své hosty nutit, aby jedli bez vína nebo piva, ale neměl úspěch. Tak je nechal, ať každý dělá, jak se mu líbí. Považoval to za soukromou záležitost každého z nich, ale sám se držel svého předsevzetí a jen občas podotkl, že nemírné pití je hloupé.
Masaryk o jídle
Ze vzpomínek pamětníka víme, že Masaryk tíhl k vegetariánství. Svědčí o tom další drobná příhoda z Brna, kam přijel počátkem července 1910 na politickou poradu. Cestou z nádraží potkal svého známého, hodonínského učitele dr. Emanuela Havelku, a pozval ho na večeři do vegetariánské kuchyně, která byla v České ulici: „Vy jste zvyklý na slováckou vepřovou s knedlíkem, kvůli mně můžete udělat jednou výjimku. Bude vám třeba také chutnat.“ A co si objednali? Zeleninovou polévku, zeleninové řízky a k pití ovocnou šťávu. Nebylo to prý zlé a nebylo to laciné. Masaryk si pochvaloval, Havelka také, ale pak se šel přece jen dojíst tím vepřovým.
Masaryk v době svého prezidentování propagoval střídmost. Sám jedl třikrát denně: k snídani napřed něco ovoce, ždibec másla a zavařeniny na topince, občas kousek opékané slaniny a tak asi půl sklenice neslazeného čaje; jídával někdy i vejce na měkko, ale nepovažoval to za moc zdravé jídlo. K obědu měl několik lžic bílé polévky, malý kousek masa, víc zeleniny, kousek moučníku, ovoce a černou kávu. K večeři si zvykl na talířek kaše nebo kousek buchty s mlékem obarveným kapkou kávy. Ani svým hostům nepředkládal k obědu víc, až na jeden ústupek, předkrm, obyčejně rybu; říká se, že prý takový zákusek podněcuje apetit. Masaryk sice nevěděl, k čemu je to dobré – podle něho stačilo ukojit přirozený hlad. Mezi tím trojím jídlem nepožíval nic, jen o páté doušek čaje, když byla společnost. Žaludek si potřebuje odpočinout, a toho se mu dostane vyhladověním. Přejídat se je jako nosit nad své síly těžká břemena. Tlouštíci se nedožijí dlouhého věku, protože ukládají většině svých orgánů přílišnou námahu. A nadto tloušťka není pěkná na pohled. I to patřilo k jeho programu humanitnímu, aby lidé byli krásní.
Pravděpodobně všichni známe Masarykovu fotografii v elegantním bílém stejnokroji. Když ho prvně v tomto oblečení viděl ministr (později předseda vlády) Antonín Švehla, poradil, aby prezidentovi ušili aspoň šest takových šatů a aby mu je dávali, kdy to jen půjde. Že je to ohromná věc pro stát, když je prezident krásný. Masaryk měl velké osobní charisma, knížecí vystupování a krásnou postavu, ale říkal, že držení těla, úpravnost a ladnou eleganci má každý ve své moci. Proto si také všímal zevnějšku druhých lidí a leckterému z tehdejších generálů nemohl odpustit obtloustlost, která je průvodním znakem obžerství a pití piva. Vzdělaný člověk se má pozorovat, má přemýšlet o své dietě; je špatné nemyslet a jíst a pít, co hrdlo ráčí, přes míru a proti rozumu.
K jeho zdraví a svěžesti přispívala nesporně i rozumná životospráva. Když ráno vstal, vykoupal se ve studené vodě a pak sokoloval – cvičil. Denně hodinu až dvě chodil nebo si vyjel na koni. Stejně důležitá byla pro něho čistota – čistota zubů a úst, čistota těla a čistota vzduchu. Co se týče kouření, jako kluk si hrál na mužského – v roce šedesátém šestém (ve svých šestnácti) chtěl Prušákům ukázat, že je Čech, tož si ubalil cigarety z bílo-červeno-modrého papíru a z těch před nimi bánil. Později na univerzitě chvíli kouřil cigarety, ale víc ho těšilo je dovedně udělat. Kouření, pití a nestřídmost nepovažoval za potřeby, ale za špatné návyky. Normální člověk jí, když má hlad a až má hlad. Ale s pitím je to jinak: lidé nepijí, až mají žízeň, nýbrž pijí bez skutečné potřeby, ze zvyku. Žít do sta let by nemělo být žádné umění, má-li člověk zdravé návyky. Růst na zdravém vzduchu a sluníčku, rozumně jíst a pít, žít mravně, pracovat svaly, srdcem, mozkem, mít starosti, mít cíl – to je podle Masaryka celý recept makrobiotiky. A neztratit živý zájem, protože zájem, to je právě život sám, bez zájmu a bez lásky není života. Lidé ale dosud myslí víc na to, jak život prodloužit, než jak jej opravdu naplnit. Měří život podle jeho délky a ne podle jeho velikosti.
http://www.phil.
muni.cz/fil/blok/katedrovy_kost_2004/pavlincova.html, volně upravil a doplnil: Jaroslav Vašák
Fotogalerie:
