Kozák topolový

Jedlý, ale chráněný druh houby! Roste roztroušeně až vzácně pod topolem bílým (Populus alba ) nebo osikou (Populus tremula), s kterými tvoří mykorhizu.

Latinsky: Leccinum duriusculum

Jedlý ……………… Kozák topolový je jedlý, ale v Červeném seznamu je uveden jako ohrožený druh, měl by se tedy chránit a jeho nálezy evidovat a dokladovat, kontakt najdete na www.myko.cz.

Doba výskytu: červen až říjen

 

 

Roste roztroušeně až vzácně pod topolem bílým (Populus alba) nebo osikou (Populus tremula), s kterými tvoří mykorhizu. Plodnice rostou jednotlivě nebo ve skupinách, někdy i ve srostlicích více kusů.

Klobouk až 160 mm, zprvu polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý zbarvený v různých odstínech hnědé barvy, méně často se vyskytují plodnice s velice světlým, krémovým, nebo šedookrovým kloboukem, nebo naopak s velice tmavým, černohnědým, nebo černým kloboukem.

Rourky jsou v dospělosti až 25 mm vysoké, v mládí bělavé s krémovým nádechem, který se však vytrácí a v dospělosti jsou rourky bílé nebo bělavé, ve stáří našedlé nebo nahnědlé, póry jsou zbarvené jako stěny rourek, rourky i póry na otlačených i poraněných místech růžovějí a potom silně tmavnou, po několika hodinách se otlačená místa přebarvují do okrového nebo hnědého odstínu.

Třeň je v mládí téměř válcovitý, později protáhle kyjovitý, na bázi mírně zúžený, robustnější než u druhů z okruhu kozáka březového, vysoký až 200 mm a široký až 35 mm, bílý, bělavý, povrch třeně je pokrytý drobnými šupinkami, které jsou v raném stadiu bílé, později, ale tmavnou do šeda až šedočerna, nakonec do černa nebo hnědočerna, na bázi třeně se často vyskytují zelené nebo modrozelené skvrny.

Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu se zbarvuje do růžova, lososově červena, po 5-15 minutách tmavne do šedočerna nebo šedohněda, chuť je mírná, příjemná, vůně nenápadná.

 

 

Možná záměna:

Dobře poznatelný druh podle robustních plodnic, pevné tmavnoucí dužniny a růstem pod topoly.

 

Autor textu: Dalibor Marounek, foto: Dalibor Marounek a Martin Kříž

Fotogalerie: