Jitrocel je vytrvalá bylina s krátkým oddenkem. Listy se sbírají nejlépe před rozkvětem od června do srpna..
Latinsky: Plantago lanceolata
Lidově: Beraní jazýček, celník, jazýček, myší ocas, olověný jazýček, psí jazyk, skorocel, skorocél, špičatý a okrouhlý jitrocel
Na sušení je to jedna z nejchoulostivějších rostlin. Suší se rychle na slunci ve vrstvách nejvýše do pěti cm nebo při umělé teplotě do 40 °C. Snadno se zapařuje a listy pak tmavnou. Po raní rose a po dešti jitrocel nesklízíme. Používají se především při kašli, protože obsahují větší množství vitaminu C. Vývar z jitrocele pomáhá i při zánětech močových cest a žlučníku. Čerstvá jitrocelová šťáva aplikovaná zevně pomáhá při hojení ran, otocích a zastavuje krvácení u menších poranění kůže.
Jitrocelový sirup:
Mladé lístky naskládáme po vrstvách do větší sklenice. Každou z vrstev zalijeme medem a stlačíme. Plnou sklenici necháme zatíženou asi 10 dní v teple. Po té sirup slijeme do, nejlépe, tmavé sklenice s uzávěrem. Podáváme při chřipce a nachlazení.
Smažený jitrocel:
- 2 ks vejce
- 2 lžíce mléka
- 3 lžíce mouky
- špetka kypřícího prášku
- moučkový cukr
- skořice
- špetku soli
- olej
Mladé lístky jitrocele dobře omyjeme, osušíme. Pak je obalíme v hladké mouce a namáčíme do těstíčka připraveného smícháním mouky, vajec a mléka. Obalené lístky smažíme na oleji, osmažené sypeme skořicovým cukrem (moučkový cukr smíchaný se skořicí).
Fotogalerie:
