Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Jarní houby – destice, kališníky a chřapáče – 4.díl

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Jaro nabralo plnou sílu, vše kolem nás kvete, i les se začal pozvolna oblékat do jarního kabátu a my můžeme s klidným srdcem zveřejnit pokračování oblíbených článků pro začínající houbaře. Tentokrát tu pro vás máme extra dlouhé povídání o jarních houbách, na které v současné době můžete narazit na svých toulkách přírodou. Pan Marounek se rozpovídal především o chřapáčích, kališnících a desticích.


Vypravíme-li se v těchto dnech do jehličnatých lesů, můžeme se setkat se zajímavou jarní houbou desticí chřapáčovou – Discina perlata. Plodnice mají v mládí tvar mělkých, nepravidelně zprohýbaných mističek se zahnutým nízkým okrajem, zbarvené jsou okrově. Plodnice je v dospělosti veliká, někdy jako dlaň, ploše rozprostřená, nepravidelně laločnatě zprohýbaná, vybarvená do sytě hnědé až červenohnědé barvy.  

Škola začínajícího houbaře

 

Tahle houbička roste někdy už od března do května na starých zetlelých smrkových, nebo borových pařezech, kmenech a větvích většinou porostlých mechem. Najdeme ji jednotlivě nebo v menších skupinách. Jedná se o jedlý druh cenný brzkým výskytem, dužnina je však poměrně křehká, lámavá a proto využití je nejlépe do směsí s jinými druhy jarních hub.

Rod destice – Discina obsahuje ještě 3 druhy, ty však rostou spíše vzácně, liší se mikroskopicky i zbarvením a všechny jsou jedlé. Destice chřapáčová je také velmi podobná terčovnici síťnaté –Disciotis venosa, která roste také zjara. Liší se svojí ekologií, většinou roste v listnatých lesích, často lužních, najdeme ji i v parcích a zahradách. Typickým stanovištěm jsou porosty devětsilu lékařského kolem potoků. Tento druh je poznatelný dobře i podle zápachu plodnice, ta nepříjemně páchne po chlóru. V Červeném seznamu hub je zařazena jako ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším druhem jarních lesů je kališník obecný – Helvella acetabulum, česky též chřapáč obecný je z rodu chřapáč Helvella. Na jaře roste více druhů, jako první se seznámíme právě s kališníkem, tento druh roste místy hojně ve světlých hájích, na okrajích listnatých lesů, v křovinách na humózních půdách. Na stanovištích se většinou vyskytuje v početných skupinách, zřídka ojediněle. Plodnice je tvořena krátkým bělavým třeněm, plodná část připomíná v mládí baňku, později je miskovitá, zbarvená uvnitř tmavohnědě, žlutohnědě, šedohnědě, vnější část je špinavě bělavá a dorůstá do velikosti až 100 mm.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Roste od dubna do června, jedná se o jedlý druh, dužnina je ovšem tenká, lámavá, proto se hodí nejlépe do směsí s jinými druhy.

Velmi podobný je vzácný chřapáč rýhonohý – Helvella costifera, česky též chřapáč kosťovitý. Chřapáč žebernatý bývá ve starší literatuře uveden opět jako kališník. Nejedná se o typicky jarní druh, fruktikuje totiž počátkem června, kdy kališník obecný přestává růst, vyskytuje se na podobných stanovištích a liší se světle šedým zbarvením, vytváří menší plodnice kolem 70 mm, vnější strana je výrazně žilnatě tupě žebrovaná. Tento druh je uveden v Červeném seznamu hub jako kriticky ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším vzácným druhem je chřapáč kalíškovitý – Helvella leucomelanea, česky též kališník běločerný, chřapáč běločerný. Tento vzácný druh dává přednost borovým lesům a vápenitým půdám, vzácně se vyskytuje však i v listnatých lesích. Plodnice jsou v mládí téměř kulovité, v průběhu růstu se plodnice rozevírá, nabývá kalíškovitého tvaru, ve stáří je až hluboce miskovitá, velikost až 80 mm, okraje jsou vlnitě roztřepené, vnější strana je plstnatá, bělavě našedlá, vnitřní plodná část je kouřově šedá, šedohnědá až černohnědá.

Tento druh je sice jedlý, ale neměl by se sbírat, je uveden v Červeném seznamu hub jako ohrožený druh. Všechny tyto 3 druhy jsou pro laika velmi podobné, ale při podrobném prohlédnutí plodnic jdou lehce rozlišit pouhým okem. Barva, výrazné žebrování, zvlněný roztřepený okraj, chřapáč kalíškovitý se odlišuje ekologií – nejčastější výskyt pod borovicemi. Slovenština má pro něj výstižný název chriapač sosnový – chřapáč borový.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Odlišnou ekologii, tedy místem výskytu je chřapáč černý – Helvella corium, česky též stopečka černá. Tento velmi vzácný druh vyrůstá od dubna do června pod vrbami na rudeálních stanovištích (stanoviště ovlivněná lidskou činností), na smetištích, skládkách a výsypkách, často se vyskytuje i na spáleništích. Plodnice je tvořena krátkým třeněm a plodnou částí pohárkovitého až miskovitého tvaru, která je zbarvená temně černě, na vnější straně je šupinkatě bradavičnatá, velikost plodnice je až 40 mm. Tento druh nemá pro praktické houbaře žádný význam, je nejedlý, v Červeném seznamu hub je uveden jako ohrožený druh, jeho nálezy by se měli dokladovat a hlásit mykologickým pracovištím. Slovenština má pro něj opět typický název chriapač vrbový, tento druh je nezaměnitelný a s jinými druhy chřapáčů prakticky nejde splést.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Velmi vzácně také roste chřapáč Queletův – Helvella solitaria, česky též chřapáč ojedinělý. Třeň je vysoký až 20 mm bělavý a silně brázditý, klobouk je stlačeně miskovitý, vnitřní strana je nahnědlá, hnědá až našedlá, vnější strana je světlejší, velikost až 60 mm. Nejedná se o typicky jarní druh, vyrůstá však někdy od května do září v teplejších oblastech na okrajích listnatých a smíšených lesů, v hájích, parcích podél cest. Dává přednost půdám bohatým na vápenec a jílovitým půdám. Pro praktické houbaře bezvýznamný nejedlý druh. V Červeném seznamu hub uveden jako zranitelný druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším vzácným druhem je chřapáč pýřitý – Helvella macropus, česky též stopečka pýřitá. Plodnice je rozdělena na válcovitý, někdy bočně stlačený třeň pýřitý, vysoký až 40 mm a klobouk, který je miskovitý až terčovitý, často až 40 mm široký, celá plodnice je otrubičnatě plstnatá a zbarvená šedě, šedookrově až šedohnědě. Roste od května do srpna jednotlivě nebo v menších skupinách v listnatých i smíšených lesích, podél cest v trávě a mechu. Pro praktické houbaře bezvýznamný nejedlý druh, v Červeném seznamu je uveden jako zranitelný druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Chřapáči pýřitému je velmi podobný chřapáč chlupatý – Helvella dissingii, česky též stopečka chlupatá, roste na stejných stanovištích a liší se pouze nažloutlým třeněm a mikroskopicky. Také on je v Červeném seznamu hub uveden jako kriticky ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Posledním vzácným chřapáčem je chřapáč bělonohý – Helvella spadicea. Oproti předešlým druhům má tento chřapáč poměrně vysoký a mohutný třeň až 50 mm, válcovitý, uvnitř dutý, bílý nebo bělavý, hladký, bez žeber. Klobouk je složený z navzájem propojených kadeřavých laloků, které jsou tmavě kaštanové až černohnědé.

Roste velmi vzácně od dubna do června v lesích i mimo les, v sadech, parcích, výhradně však na písčitých půdách. V Červeném seznamu hub je zařazen jako kriticky ohrožený druh, je známý v České republice jen z několika lokalit, jeho nálezy by se měly hlásit a dokladovat mykologickým pracovištím.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Poslední chřapáč začínající růst v květnu je chřapáč jamkatý – Helvella lacunosa, česky též chřapáč rýhovaný. Třeň je vysoký až 70 mm, válcovitý nebo úzce kyjovitý, výrazně jamkatý a ostře žebernatý, barevně velmi variabilní, bílý, světle hnědý, šedý, šedohnědý až šedočerný. Klobouk je poměrně vysoký až 70 mm tvořený 3 až 4 nepravidelnými sedlovými laloky, spodní části jsou připojeny ke třeni přitisklé k sobě, zvlněné, mírně potrhané, zbarvené světle šedě, popelavě šedě, modrošedě, černohnědě.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Chřapáč jamkatý někdy vytváří formu, která se odlišuje menšími plodnicemi a klobouk je cípovitě sedlovitý, ta se označuje jako chřapáč jamkatý var. brázditý – Helvella lacunosa var. sulcata. Chřapáč jamkatý roste poměrně hojně od května do října v listnatých lesích i mimo les v parcích, hájích a podél cest. Dává přednost hlinitým a jílovitým půdám s kyselým podložím. Je to jedlý druh, který můžeme použít nejlépe do směsí s jinými jarními druhy, ke sběru se doporučují jen mladé plodnice, starší plodnice jsou tuhé, pružné a těžko stravitelné.

Rod chřapáč Helvella obsahuje kolem 30 druhů 9 druhů je v Červeném seznamu hub jako ohrožený nebo kriticky ohrožený druh. Jestli se setkáte při toulkách přírodou s chřapáči, jistě vás zaujmou svými nevšedními až bizardními tvary.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Text a foto: Dalibor Marounek, Martin Kříž (foto-terčovnice síťnatá), Josef Musil (foto-chřapáč černý)

Použitá literatura: Encyklopedie hub a lišejníků V. Antonín Academia 2006, Červený seznam hub (makromycetů) České republiky Příroda 2006, Poznáváme jarní houby – Michal Mikšík Grada 2013.

 

Související články na téma jarní houby:

Jarní houby – smržovité 1.díl

Jarní houby – šťavnatky, ucháče a jedovaté druhy – 2. díl

Jarní houby – májovky, podtrnky, sadovky, tmavobělky – 3. díl

Jarní houby – Sírovec, choroše, opěnky, třepenitka – 5. díl

Jarní houby – štítovky, křehutky, hnojníky – 6.díl

Jarní houby – špičky, polničky, slzečníky – 7.díl

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:



Otevírací doba, nejnovější akční letáky, otevírací doba prodejen, provozoven a institucí z celé České republiky.

Nejnovější články

Co je to půst? A proč ho držet?

Vyzkoušejte si, zda vašemu tělu neprospěje začít jíst střídmě, jak to dělaly vaše babičky a prababičky. Po hojných a výživných vánočních svátcích začali naši předkové slavit další blahobytný svátek plný domácích zabíječek, pečené drůbeže a koblih, byl to masopust. Masopustem je označováno více jak 40 denní období od Tří králů 6.1. až do Popeleční středy. Po tomto období hojnosti však v minulosti vždy následoval půst. Před svátky jara Velikonocemi a Kristovým zmrtvýchvstáním bylo potřeba očistit tělo i mysl a začít žít střídměji. A k tomu byl dobrý právě půst, který tehdy trval 6 týdnů.

číst dále ...

Jak jedli naši předkové – 10 díl

Ryby v jídelníčku našich předků jsou známé po staletí, rybářské řemeslo patří k jedněm z nejstarších řemesel vůbec. Archeologické nálezy říčního rybářství jako jsou vrše, sítě, či udice atd., dokazují, že na našem území se rybařilo už mezi 8.-9. stoletím. První rybníky pro chov ryb, než je začal budovat Jakub Krčín, nechala vybudovat církev už v 11. století. Nejprve byla ryba považována za postní pokrm. První rybníky vznikaly především u klášterů. Mělo to důvod, rybí maso si pak mohla církev dopřát v hojné míře po celý rok, především pak právě v době půstu.

číst dále ...

Nejlepší chutě regionálních potravin: autentické suroviny a domácí recepty

Připravili jsme si pro vás recepty, které vypráví příběhy toho nejlepšího, co naše krajina nabízí. Najdete v nich výrobky, které byly s láskou vyrobeny pouze z regionálních surovin. Série receptů přetváří tyto výrobky do rafinovaných pokrmů, které si vás získají svou chutí i autenticitou. Tentokrát vybíráme to nejlepší z Jihočeského, Ústeckého, Olomouckého kraje a z Kraje Vysočina. Maso, paštiky, uzeniny, ale i sirupy s označením Regionální potravina s sebou nesou tu výhodu, díky které si dokážete najít místo na mapě, kde vznikají, kde žijí a v jakých podmínkách jsou chována zvířata a kde se pěstují bylinky. Díky označení Regionální potravina tak máte záruku nejen kvality suroviny, ale víte, že chovatelské a pěstitelské činnosti podléhají přísným pravidlům a jsou pravidelně kontrolovány. Na nic nečekejme a pojďme se pustit do receptů, které se mohou stát perlou vaší kuchyně.

číst dále ...

Kukuřice 4x jinak!

Měkká a sladká jádra kukuřice přidávají do receptů nezaměnitelnou chuť a texturu. Při vaření se kukuřice může využívat v různých formách – čerstvá, vařená, grilovaná nebo konzervovaná. Snášejí ji lidé, kterým vadí lepek, první zoubky si na kukuřičných křupkách brousí batolata, dospělí si bez popcornu nedovedou kino ani představit.

číst dále ...

Vitana vám přináší pět nových druhů koření

Postavte se rázně proměnlivému počasí letošní zimy a připravte se na jaro v plné síle! Oblíbená značka Vitana vám přináší pět nových druhů koření, které lidé od pradávna využívají k přirozené podpoře nejen imunitního systému…

číst dále ...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které tento měsíc soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se jim získat čtyři stříbrné medaile. Dvě v seniorské a dvě v juniorské kategorii. Na této prestižní soutěži se sešlo více než 1200 účastníků, 88 týmů a přibližně 500 individuálních vystavovatelů z 55 zemí. V obou hlavních soutěžních kategoriích dominovali Seveřané, jak u seniorů, tak u juniorů. Finové se umístili na prvním místě, následováni Švýcary a třemi dalšími týmy ze Skandinávie. Češi si vedli dobře, umístili se v horní části druhé poloviny startovního pole v oblasti “stříbrných medailí”. Celkově si odnesli 16. místo, což je zlepšení o dvě příčky oproti minulému klání v roce 2020.

číst dále ...

Kombucha – nápoj nesmrtelnosti, který zpestří nejen suchý únor

Držíte letos suchý únor? Bezesporu je to skvělá volba pro naše tělesné i duševní zdraví. Bez alkoholu se zlepšuje spánek, soustředění a dost často i stav naší peněženky. Ale nabízí se otázka: Co pít, když nepiji? Když člověk nepije alkohol, má dost často omezený výběr – sladké limonády, ochucená nealko piva, a to je všechno. Co takhle zkusit Kombuchu? Nejen že skvěle chutná a není samý cukr, ale je plná antioxidantů a zdraví prospěšných látek. Je to vlastně fermentovaný čajový nálev, který má právě díky kvašení skvělou osvěžující chuť. Ráno nastartuje organismus a večer klidně nahradí drink. A to doslova.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy

Rejstřík receptů jídel a nápojů Rejstřík článků