Další pěkné vyprávění paní Maruš z provoněné vánoční kuchyně.
Už je to asi 30 roků. co se tato příhoda stala a já si na ni vzpomněla zrovna dnes. U nás se nikdy nevařila rybí polévka, tak jsem ani nevěděla jak chutná.
V práci se už od začátku prosince probíralo co kdo vaří o vánocích, také se mluvilo i o vaření rybí polévky. Všichni připravovali polévku a moc ji chválili, tak jsem se rozhodla, že ji také uvařím. Nechala jsem si podrobně vysvětlit postup a všechna úskalí její přípravy. Na Štědrý den jsem polévku uvařila a s patřičnou hrdostí jsem ji naservírovala rodině na stůl. Všichni jsme ji ochutnali, a společně protáhli obličej (ksicht). Talíře jsem odnesla, polévku nalila nazpátky do hrnce a pustili jsme se do ryby a salátu, o polévce se už nemluvilo.
Jenže mi bylo líto něco tak pracně udělaného vyhodit tak jsem ji dala do lednice, a že se uvidí.
Druhý den k nám přišla moje kamarádka a když jsem jí povyprávěla jak polévka dopadla, tak se mne zeptala jak jsem ji vařila a uznala, že je to správně. Tak mi řekla abych jí trochu ohřála a ochutnala ji.
Pointa je v tom, že si kamarádka s manželem nesli domů hrnec rybí polévky a chválili mne jak jsem ji udělala dobrou. Od té doby jsem už nikdy rybí polévku nevařila a také nejedla.
Přeji krásné vánoce a ještě lepší příští rok.
Maruš
