Tak na této houbě by jste si určitě nepochutnali i přesto, že ve starších atlasech a příručkách se objevily recepty, které doporučovaly plodnice vymáčet, aby se zbavily hořkosti. Tyto postupy ovšem nelze doporučit, dužnina zůstává slabě hořká i po vícerém máčení.
Latinsky:
Tylopilus felleus
Nejedlý ………………… Nejedlý druh houby pro svojí hořkou dužninu.
Doba výskytu: červen až říjen
Velmi hojný druh rostoucí nejčastěji v jehličnatých lesích, pod listnáči se vyskytuje vzácně. Lidově se nazývá hořčák.
Klobouk až 120 mm, v mládí polokulovitý, potom klenutý, nakonec poduškovitý, zbarvený v různých hnědých odstínech, nahnědlý, světle hnědý, rezavě hnědý až tmavě hnědý. Povrch suchý, matný, jemně plstnatý, za vlhka slabě lepkavý. Rourky až 20 mm dlouhé, v mládí bílé až bělavé, později růžové, ve stáří až hnědo růžové nebo světle hnědé, póry jsou stejně zbarvené jako rourky, póry i rourky po otlačení růžový po několika hodinách hnědnou. Třeň až 130 mm, většinou kyjovitý, hnědookrový pokrytý výraznou světle hnědou síťkou. Dužnina je bílá, na řezu neměnná nebo jen slabě růžovějící. Chuť je hořká vůně nenápadná.
Možná záměna:
Nezkušení houbaři si jej pletou z hřibem hnědým nebo hřibem smrkovým jde ale o dobře určitelný druh podle narůžovělých pórů výrazné síťky na třeni a hořké dužniny.
Využití-nejedlý druh pro svojí hořkou dužninu, ve starších atlasech a příručkách se objevily recepty ,které doporučují plodnice vymáčet aby se zbavily hořkosti,tyto postupy ovšem nelze doporučit dužnina zůstává slabě hořká i po vícerém máčení.
Zajímavost:
V Polsku bylo zjištěno, že houba obsahuje látky brzdící růst buněk mozkového rakovinného nádoru v umělé kultuře.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
























































































































































































































