… roste ve všech typech jehličnatých i smíšených lesů. Zejména v pozdním létě a na podzim roste hojně …
Latinsky: Boletus badius
Jiné názvy: podborovák, sameťák, slaďák, pančák, panský hřib, sladkohříbek, suchohřib, hnědák atd.
Jedlý ……………Výborný jedlý druh houby, v kuchyni všestranně použitelný, dobře se převáží, suší i konzervuje.
Doba výskytu: červenec až listopad
Roste velmi hojně od července do listopadu (při mírné zimě se dá nalézt i v prosinci) nejčastěji v jehličnatých a smíšených lesích především pod borovicemi a smrky na kyselých půdách. U nás nejvíce sbíraný druh hřibu, často houbařům zachraňuje jejich hřibové sběry.
Popis houby:
Klobouk až 150 mm, v mládí polokulovitý, později klenutý, ve stáří ploše rozložený, většinou kaštanově hnědý ale zbarvený i v jiných nahnědlých odstínech, např. plavohnědý, rezavě hnědý, černohnědý atd.
Rourky až 20mm, v mládí světle žluté, později žluto olivové, nakonec až olivově nazelenalé, na řezu modrající. Póry zbarvené jako rourky na otlačených místech modrající.
Třeň až 100 mm, v mládí soudkovitý, později válcovitý nebo protáhle kyjovitý, na světle hnědém podkladu pokrytý drobnými nahnědlými zrníčky.
Dužnina bělavá, nad rourkami světle žlutá, po rozkrojení nad rourkami a ve vrcholu třeně modrající, v ostatních částech plodnice je modrání slabé nebo vůbec žádné. Dužnina má příjemnou chuť, vůně příjemná, houbová.
Možná záměna:
Nezkušení houbaři jej zaměňuji za nejedlý hřib žlučník – Tylopilus felleus, lidově zvaný hořčák, ten má ovšem póry a rourky bílé až růžové a na povrchu třeně zřetelnou síťku s velkými oky.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
