U tohoto velmi vzácného druhu není jasné, zda je jedlý nebo nejedlý, případně jedovatý.
Latinsky: Buchwaldoboletus lignicola syn. Boletus lignicola
Jedlý/nejedlý? ………….. Není známo jestli je tento druh jedlý, je zařazen v Červeném seznamu jako ohrožený druh, nálezy by se měli dokladovat a hlásit mykologickým pracovištím v Praze a Brně, kontakt najdete na www.myko.cz.
Doba výskytu: červenec až září
Vzácný druh rostoucí v jehličnatých nebo smíšených lesích, u báze kmenů na pařezech nebo odumřelých kořenech jehličnanů, zejména smrků, borovic a modřínů. Někdy vyrůstá i na dřevě ponořeném v zemi, vzácně se může vyskytnout i na listnáčích, jsou známé nálezy na třešňovém dřevě. Zajímavé je, že se často vyskytuje společně s hnědákem Schwenitzovým viz. popis hnědák Schwenitzův.
Klobouk až 90 mm, zprvu polokulovitý, v mládí s tupě zaobleným podehnutým okrajem, potom klenutý až rozložený, světle narezavělý, hnědočervený, hnědorezavý až hnědý, na povrchu jemně plstnatý, později olysalý. Rourky jsou žluté, dlouhé až 8 mm, póry zbarveny jako rourky s narezavělým odstínem, na otlačeným místech modrají nebo modrozelenají.
Třeň až 80 mm, většinou válcovitý, dole často zahnutý, někdy excentrický, na světle nahnědlém podkladu pokrytý drobnými rezavými nebo hnědorezavými zrníčky. Dužnina je v klobouku bledě krémová nebo bělavá, v tenké vrstvě pod pokožkou klobouku nahnědlá, ve třeni se světlým, nažloutle krémovým, naoranžovělým nádechem, nad rourkami slabě modrá. Vůně je nenápadná, chuť mírná.
Možná záměna:
Pro hřib dřevožijný jsou charakteristické znaky růst na mrtvém dřevě a někdy excentrický třeň, sbíhavé rourky. Nejblíže podobný je hřib sírový (Buchwaldboletus hemichrysus), který také žije na dřevě jehličnanů. Liší se menšími plodnicemi, zbarvení dužniny je odlišné. Hřib sírový je kriticky ohrožený druh, naposledy byl nalezen v roce 1977 v Říčanech u Brna na hromadě pilin, je to jediný doložený nález tohoto druhu na našem území.
Autor textu: D. Marounek, autor fotografie: M. Kříž
Fotogalerie:
